Komentáře k Blog – Matěj Trakal

Komentář k příspěvku Asterics Grid pro AAK od Piktogramy pro AAK arasaac.org – Blog – Matěj Trakal

Piktogramy pro AAK arasaac.org – Blog – Matěj Trakal — Sun, 10 Dec 2023 22:26:05 +0000

[…] jsem již psal v článku o AAK komunikátoru Asterics Grid dělal jsem překlad i webu pro piktogramy arasaac.org. Aktuálně je ovšem možné již hledat […]

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od lucie

lucie — Fri, 28 Aug 2020 19:22:34 +0000

Děkuji všem za přínosné komentáře a celkově za tenhle blog….bude mi 28 a koušu se nechty (bože to zní opravdu hrozně). Koušu si je odmala (když jsem přestala vydrželo mi to max dva týdny, skousela jsem i gelaky, ty sice vypadají hezky, ale ani to me po čase neodradí). Až teď se díky Tomovi zamýšlím nad důvodem. V dětství jsem byla týraná otcem, samozřejmě i za to, že jsem si kousala nechty. Dostávala jsem jednoduše za vše. Někdy i za to, že zem nebyla plochá…(snad pochopíte tu absurditu). NIKDY NEPOCHVALENA, NIKDY DOST DOBRÁ. Asi někdy 16 jsem byla jednou potajme (díky memu učiteli) i u psychologa, ale mela jsem pocit, jakoby se mě vnitřní trapeni jenom zhoršilo…při dovršení věku 18 let jsem utekla z domu a postavila jsem se na vlastní nohy…je těžké být jiný, když víte že pořád v sobě máte geny svých rodičů… Uz se minulosti netrapim a navenek jsem mu odpustila. Teď přišel čas na opravdové opuštění a nájdení opravdové sebedůvěry. S kouřením se mi podařilo přestat ze dne na den. Tohle musí jít přece taky!! Budu zkoušet různé typy od vás všech a přeji hodně úspěchů

Komentář k příspěvku Uzbekistán (O’zbekistan) 2012 od Marcel

Marcel — Tue, 30 Apr 2019 11:11:31 +0000

Pěkný almanach, aji pěkně dlouhý :) Mimochodem, jak jste dělali víza – rovnou uzbecká? Plánuju tam jet taky, s tím, že pár dnů se zdržím pár dnů v Moskvě, tak jestli mám jít žádat o ruské vízum ( http://rusko-viza.cz/ )?

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od Klára

Klára — Sat, 15 Dec 2018 19:06:39 +0000

Tvoje zkušenost je dost podobná mojí, já si bohužel nehty vůbec nekoušu, jen otrhávám, takže všechny rady související nějak s okusováním jsou pro mě irelevantní. Upřímně bych i věřila, že pomůže zajít za psychologem, jen se mi zoufale nechce.

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od NoName

NoName — Sun, 21 Jan 2018 02:12:36 +0000

Jako dite me rodice psychicky tyrali. Nehty jsem si kousal od cca 6 let. Nekdy na vejsce jsem vzal matku na dovolenou na hory. Nezklamala a moc hezky se tam nechovala. Tehdy se mi udelala na chodidle bradavice, ktera tam pres spousty ruznych lekarskych zakroku vydrzela 20 let. Pred nejakym casem jsem zacal chodit na psychoterapii, abych si v dusi uklidil ten bordel, se kterym jsem vydal na cestu zivotem. Kupodivu – po vsech neucinnych laserech, chirurgii, chemii a mastech mi bradavice zmizela jako kdyby nikdy nebyla. No a stejne to bylo s kousanim nehtu. Nikdy to nebylo tema. Nikdy jsem se na to nesoustredil. Poresil jsem si jine veci a mimodek si uvedomil, ze mi narostly nehty a kousat si je mi prijde uplne absurdni. Myslim, ze holcina co prede mnou psala, ze ji jednou mamka pochvalila, ze ma krasne ruce a ona s kousanim prestala byla hodne blizko. Kousani je podle me agrese obracena proti sobe. Mozna by bylo dobre smerovat ji tomu, komu opravdu patri. Kousani ma podle me (nebo aspon v mem pripade melo) hodne co delat s neprijetim. Byl jsem to hnusne nechtene dite, kvuli kteremu si jen proto, ze komise jim nedovolila dalsi potrat, musela ona vzit toho nejvetsiho debila ve znamem vesmiru a on tu nejvetsi kravu za**anou jakou kdy Zeme nosila. No takze co by se za to detska dusicka trochu nepotrestala. No a potom dal … zvyk je zelezna kosile. Prekvapilo me, ze nekousani vlastne prislo uplne samo, bez snazeni. Myslim, ze sebelaska, respekt k sobe samemu, vedomi si vlastnich kvalit a ceny je dulezity aspekt. Takze goodluck to everyone. Jde to :))

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od FfA

FfA — Fri, 10 Nov 2017 20:47:14 +0000

Po řadě brouzdání na téma „kousání nehtů“ jsem narazila i na tento článek, který je konečně opravdu k věci. Děkuji autorovi, že narovinu shrnul, co vše nefunguje, protože komenty typu „ježiši jste neschopní, že si vůbec koušete nehty a nedokážete s tím sami skoncovat“ jsou naprosto scestné a nekonstruktivní, ale i tak respektuji právo každého se slušně vyjádřit k danému tématu. Mnoho dalších článků obsahuje návody, tipy a rady, které drtivé většině „chronických kousačů“ zkrátka nepomohou, jen nabídnou planou naději. S čím bych ale asi mohla souhlasit – že původ tohoto problému můžeme hledat v naší minulosti a psychice. Moje zkušenost začala v dětství, odhadem kolem sedmého roku života, nevím přesně, a táhne se prakticky dodnes (už dohlédnu na třicítku). Jako mnoho dalších přispěvatelů i já jsem si prošla klasickým kolečkem mezi které patří trestání (slovní) od blízkých příbuzných (které opravdu jen prohlubují nepříjemné pocity, přidával se strach z potrestání, strach z toho, kdo trestá, nedůvěra ve své blízké a už se to vezlo; na tomto místě bych ale trošku chtěla té druhé strany zastat (nemůžu tvrdit, že to platí úplně pro všechny, samozřejmě), protože ten např. rozčílený rodič je vlastně jenom rodič, který se snaží vyřešit problém a uvést své dítě zpátky do pohody, ale neví jak, zkouší teda všechno možné, i na něj je však vyvíjen velký tlak okolí (tvoje dítě si kouše nehty? no že s tím něco neuděláš!) ), negativní reakce okolí, hořkých laků (zvyknete si velice brzy), normálních laků, stydlivost za své ruce, kousání i při rovnátkách a další. Proběhlo mnoho pokusů o přerušení této nežádoucí činnosti, občas se opravdu zadařilo, ale většinou jen díky tomu, že jsem měla velice perný program několik dní po sobě a jaksi na to opravdu nebyl čas, pár dní to vydrželo, ale pak nastal zase návrat do původního vzorce chování. Vcelku nedávno jsem zkoušela i gelové nehty díky tomu, že jedna moje kolegyně v práci se tomu doma věnovala, takže jsem nemusela nikam do salonu za cizími lidmi. Zpětně musím konstatovat, že výsledek byl sice famozní, poprvé v životě jsem nehty přímo vystavovala, ale samotný proces aplikace byl nepříjemný až bolestivý . Také nezvyk delších nehtů (i když byly maximálně zapilované) způsoboval časté zavadění o pevné předměty (klika u dveří auta a další), které bylo velice bolestivé a často umělý nehet odlétnul (nebot neměl v počátcích moc na čem držet). Vydrželo mi to zhruba půl roku (obměna každé 3 týdny), zjistila jsem ale, že okousat jde i gelový nehet a hlavně, že mi to kousání nehtů zkrátka chybí. Takže po půl roce šlo vše zpátky do původní formy s jedním malým rozdílem – dnes mě již reakce okolí netrápí. Uvědomuji si, že si nehty koušu převážně ve stresových situacích, uvědomuji si, že mě to uklidňuje. Mohu si vše racionalizovat jak chci, argumentovat vším možným, ale na tu správnou motivaci si musí příjit každý sám.Myslím si ale, že rozhodně musí dojít k nějaké větší změně, musí nás něco trknout, protože těžko něco změnit, když děláme věci stále stejně. Často se v různých článcích píše o negativním dopadu na zdraví, nemohu ale nic z toho potvrdit. Nezavrhuji ani alternativní způsoby pomoci, nebo další jako je návštěva psychologa – dost by mě zajímalo, co tam tak jako může říct, zda by řekl něco nového, co mě ještě nenapadlo :) nic z těchto věcí ale nemám ozkoušené, nemohu tedy soudit. Ještě jednou děkuji za článek, ale hlavně za všechnu vaši upřímnost – protože upřímnost je přepych, který si ne každý boháč může dovolit :) a kdo ví, třeba někdo z nás jednou založí Anonymní klub nehtokousačů – a na začátku tam rozhodně bude narváno :) :) :)

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od Jaruška

Jaruška — Sun, 27 Aug 2017 22:28:55 +0000

Dobrý den, děkuji za skvělý článek a za všechny Vaše příspěvky. Také jsem si na základní škole kousala nehty, takže vím o čem je řeč.To obdobi trvalo asi 3 roky. Styděla jsem se za své hnusné nehty , kolikrát jen jsem si řekla a dost, ale stále to nějak nešlo. Až jednou jsem si řekla, že chci mít alespoň dlouhý nehet na malíčíkách,několikrát jsem je zase uhryzla a na poněkolikáté se zadařilo, až měly nějakých 5mm.NESKUTEČNÝ ÚSPĚCH! !! Pak jsem přidala další a další prst, až jsem skoničila úplně a mohla si je nalakovat. To vám byla nádhera Mám přes 5let přítele je mu 50 let a kouše si nehtydíky vašim příspěvkům jsem se rozhodla mu s tímto problémem pomoci.Začnu tím, že mu Vaše příspěvky přečtu. Za 14 dní spolu odjíždíme na dovolenou, tak si myslím, že je to ten správný čas.Před vámi všemi co jste přestali hryzat smekám, vím jaké to je přetěžké.

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od Monča

Monča — Sat, 01 Apr 2017 11:13:51 +0000

Ahoj,
mám úplně stejný problém, o jakém tady píšeš a musím ti dát poklonu za to, jak jsi to napsal. Četla jsem desítky a desítky článků o kousání nehtů a vždycky jsem měla pocit, že to psal někdo, kdo si nehty nikdy nekousal. Já si koušu nehty od nějakých 7-8 let, kdy jsme se přestěhovali (možná to s tím souvisí, možná ne, to se asi nedozvím) a koušu si je do mých nynějších 20 let. Taky jsem vyzkoušela už snad všechno možné – přesně jak píšeš, tak mi hořké laky na nehty proti kousání začaly chutnat. Už jsem z toho zoufalá, dost často se stydím, když někde něco píšu a někdo mě při tom sleduje, například na úřadě, ve škole nebo na brigádě, když například podepisuju smlouvu. V tu chvíli je moje sebevědomí ne že na nule, ale v mínusu a já svoje ruce v tu chvíli nenávidím. Je hrozně těžké přestat, právě proto, že strčit prst do pusy není vůbec nic náročného a člověk si to většinou ani neuvědomí. U mě byl problém hlavně v poslední době, nevím, jestli to souviselo se stresem, protože nemám pocit, že bych ho měla nějak moc (jasně, zápočty, zkoušky, všechno na čas na termín, do toho brigáda, aby vůbec byly nějaké peníze a k tomu se snažím nějak zkloubit rodinu a přítele do toho zbytku času, který mám, což je ještě obtížnější, když se vzájemně nemají rádi), ale pokud bych se takhle chovala kvůli mému stresu, tak si nedokážu představit, co by dělali jiní, kteří mají opravdové starosti. Jak říkám, u mě problém nastal, když jsem si všimla, že si nehty koušu všude a pořád, dokonce i při řízení auta. Byla jsem vážně zoufalá, ale asi se stal nějaký zlom a mě se podařilo to asi týden vydržet a nekousat, což je za celý můj život asi rekord. Zjistila jsem (možná je to tak jen u mě, nevím), že největší problém je, když jsou nehty opravdu krátké, to se koušou hned, ale jakmile začne nehet trochu „vykukovat“, tak se to lepší, i když první chvíle jsou strašný nezvyk a strašné nutkání to prostě doslova sežrat, protože ta vidina toho dlouhého nehtu v puse je neodolatelná. Další problém u mě je, že já ty nehty prostě sním, nevyhazuju je, mě je prostě baví rozkousat na malé kousíčky a spolknout, což taky asi není úplně zdravé. Ale co chci říct – koupila jsem si ten lak proti kousání, stál mě asi 90Kč a nalakovala jsem si tak 3 vrstvy. Nehet je potom sám o sobě tlustší a hůř se kouše a hlavně pokud si všimnu, že nehet je tlustší a k tomu cítím tu hořkou chuť laku, která mi sama o sobě nevadí, tak si to uvědomím a zkusím přestat. V tu chvíli je to samozřejmě něco hrozného, cítila jsem vevnitř v sobě takové napětí, že prostě musím kousat, ale vzala jsem si do ruky třeba mobil a něco si zahrála, nebo šla něco dělat. Zkus to, zkus si nalakovat větší vrstvu, ten lak je naštěstí bezbarvý nebo mírně nažloutlý, ale není to tolik vidět :) Budu držet palce, každý z nás určitě jednou zvládne přestat :)

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od Tadeáš

Tadeáš — Thu, 16 Feb 2017 15:21:11 +0000

Dobrý den,můžu se zeptat když používám přípravek narostou prsty do původní velikosti????

Komentář k příspěvku Kousání nehtů – horší, než droga? Rozhodně! od arabel

arabel — Thu, 13 Oct 2016 13:05:47 +0000

Ahoj, kousal jsem si nehty od prvni tridy – az do ukonceni vysoke skoly. Skola byla hlavni stres, o prazdninach mi bylo vzdy lip a dalo se i chvili nehty nekousat. Jenze lidi, uz i v te prvni tride mi to ve skole slo, zadna sikana apod.. Osobne mam za to, ze za muj stres mohla matka, ktera se mnou ani se segrou nemela trpelivost pri ukolech atd, ale my byly fakt chytry a normalni deti.. Jeji naroky byly a jsou prehnane, vsechno je vzdycky spatne… Osobne verim tomu, ze je to skryta agrese vuci rodicum. Mozna si to clovek ani neuvedomuje. U kazdeho se to urcite projevuje jinak, nekdo si bude kousat nehty (ano, az do krve, do bolesti, stydet se za to, schovavat…), nekdo si bude treba skrabat pupinky (ja nemel cim). Jinak presne – nehty jsem rozdrtil zubama, chutnalo mi to. Dnes muzu byt bez toho a jsem v klidu, jsem dospelej a matka me uz tolik netankuje, i kdyz nekdy jo a mozna nekdy „pomyslim“ na to kousani.. ale je to ok. Drzte se a oslovte psychologa, verim i te hypnoze nebo kineziologii. Skoda ze jsem nevedel driv, ze to muze pomoct, trapilo me to mnoho let.