EZT's blog

Čtvrtek 18. února 2021

EZT — Thu, 18 Feb 2021 07:18:54 +0000

nalézám další starší (a taktéž v Měsíčních novinách Potulné akademie „Uši a Vítr“ publikovaný) text (I.), snad nebude na škodu jej – se značnými úpravami – uveřejnit i na tomto blogu; jako „tematicky blízký“ připojuju k tomuto i text nejnovější (II.) – před víc jak rokem přislíbený H. B. a teprve v posledních dnech sesmolený:

číst dál

Pátek 5. února 2021 (Cestou)

EZT — Tue, 02 Feb 2021 11:57:03 +0000

nedá mi to — čím dál tím víc lidí se doslova diví a pořád do mně pálí věty (otázky): „ty se pořád jen rozčiluješ“ – „co tentokrát?“ – „a ty sis myslil co?“ — ano, ano! rozčiluji se, jsem naivní, myslím si často jinak než oni, — ale z jistých (vnitřních) důvodu a ne jen-sebeúčelně-pro-pocit-nasrání — prostě si myslím, že věci a děje kolem nás by měly mít (byť neviditelný, ale přeci) v sobě mír a pořádek, jistotu (existuje nějaká jistota vůbec?), — nikdy jsem v tom neviděl ani nevidím (nějakou) nekalost — atd. — a když náhodou, pálím jako ze samopalu, tak jen pro to... (!) — mnohokrát lepší, než někomu rozbít hlavu židlí; rozčilování a vzteklost, rozčarovanost... je přirozená, je to určující rytmus — ne bezdůvodný; určující, — jsem od narození vzteklý — ale na nože bych nešel, pěsti budiž — mějme se rádi — konec hlášení

číst dál

Úterý 2. února 2021 (Vyhrabáno)

EZT — Tue, 02 Feb 2021 08:53:58 +0000

[dnes ráno jsem narazil na tenhle starší text (s datací 7. února 2019) původné otištěný v Měsíčních novinách Potulné akademie Uši a Vítr (březen MMXIX, č. 1903 Festival Spodních Proudů), vkládám:]

proč dělám to, co dělám, i když z toho nikdy neuvidím ani haléř a nesklidím ani masové pochvaly, a přitom se prý potácím z průseru do… odpověď je v tomhle případě snadná (i ne) — dělám to pro zpříjemnění a ulehčení neskutečné tíhy, tlaků (kterých je na jednu osobu tř. moc — křížů, které si s sebou každý vláčíme —, pro alespoň miniaturní radost — svoji i lidí, kteří s tím souzní (a ti, kteří ne, ti ať to ignorují, tak jak to činím já, když mi něco nezajímá či se mi to mnohdy neskutečně protiví); nedělám to profesionálně, nedělám to možná ani hezky, ba možná ani ne dobře, ale dělám to nitrem a snad i jakousi poblázněnou láskou k tomu všemu; tvořím skromně a tiše, jak pavouk své sítě (vskutku originální přirovnání), bez ohledů na úspěch či neúspěch u mas; bez nějaké naděje v (nesnáším to slovo) ocenění; neb kdo určuje co je úspěšné a co ne? lid už dávno ne —, lid, (bohužel!) většinová skupina zhýčkaná všemi povrchně krásnými věcmi — kdy každý tón či tah či slovo ladí, kdy faleš a nekonečné fasády z mejkapu, retuší atd. zakrývá vnitřní prázdnotu —, zkuste někdy vystoupit z toho kolotoče a zajít v přírodu a naslouchat jí, jejím obyvatelům a sledovat je, — toť jest opravdové umění a krása…

číst dál