The post Na jejich kebab se stojí fronty. Teď parta z Gemüse Corner vsadila na sladké appeared first on Forbes.
]]>Nečekejte velkolepý podnik. Kdepak, Ünd, jak oba kamarádi svůj nový koncept pojmenovali, je malý prostor, kam se vejdou tři kulaté stolky a dřevěná lavice.
„Věděli jsme, že stejně jako s kebabem ani se sladkým pečivem nebudeme na trhu jediní. Pekárna je dnes v každé pražské čtvrti a lidé kvůli ní nepojedou přes celou Prahu. Proto bylo od začátku naším cílem vymyslet něco, čím vybočíme z řady,“ popisuje Walter.
Základní pravidlo je podle nich jednoduché – nekonkurovat sousedům. Když jeden z blízkých vyhlášených podniků sází na tradiční české koláče, tvarohové buchty a loupáky, musí se Ünd vydat opačným směrem. Zaměřil se proto na křupavé croissanty, nadýchané plundrové těsto, italskou focacciu a poctivý, hutný kváskový chleba.
Urban, původní profesí stavař, se učil kdysi motat dürumy a marinovat maso z internetových videí a podobně na tom byla i pekařka nového podniku Anina Ondráková, jež vystudovala polygrafii. Kolegové ji sice poslali na víkendový seminář k vyhlášené Heleně Fléglové (zakladatelka HF Pastry Academy specializované na moderní cukrařinu, pozn. red.), kde v šíleném tempu popsala celý sešit, jenže když pak přišla do pekárny, tak jí nefungovalo, co se naučila.
Napoprvé to sice ještě jakžtakž vyšlo, napodruhé už ale vůbec. „Nejsem technolog, netušila jsem, proč se těsto chová tak, jak se chová,“ vzpomíná Ondráková dnes už s úsměvem na divoké začátky.
Když už hořel termín „otvíračky“, zasáhl osud. Přes známého provozního se Antonín s Filipem seznámili se zkušenou pekařkou Zinou. Ta přišla do letenského podniku, ukázala jim správný postup a vyladila první sadu osmi produktů. Dnes už společně s Aninou tvoří zkušený tandem a školí další lidi.
Zatím mají v nabídce osm druhů, které chtějí zhruba každé dva měsíce obměňovat. Kdo chce, může si dát třeba klasické tebirkes s marcipánem a mákem, croissant nebo plundrovou kostku s mascarpone a jahodami či skořicový monkey bread.
Mezi sladkými produkty je vždy jeden slaný, který má nějakou spojitost s kebabem. „Teď tu máme zrovna jeden slaný koláček, na který jsme si z kuchyně Gemüse Corner vypůjčili naši vyhlášenou ajvarovou omáčku v kombinaci s petrželí,“ podotýká Ondráková.
Ostatně omáčka není to jediné, co s vedlejším podnikem sdílejí. Výhodou je i pekárna, v níž se připravují jak placky a housky pro kebab, tak i produkty pro Ünd. Napeče se tam i zhruba dvacet pecnů kváskového chleba.
„Takhle nám to dává smysl, nemuseli jsme stavět novou pekárnu, ale můžeme využít kapacity té stávající,“ zmiňuje Urban. Z dvojice kamarádů a podnikatelů je to právě on, kdo má stále chuť pouštět se do nových věcí.
„Zisk investujeme. Skládáme na hromadu peníze, a když je máme, tak si něco kupujeme. Nejedeme na dluh, nepůjčujeme si. Neuznáváme americký způsob, kdy se nepodniká za svoje,“ přibližuje Urban.
Adresa: Veletržní 46, Praha 7
Otevírací doba: denně 8–18
Nápadů má stále plno, baví ho práce, a to i ta, do níž se nikomu příliš nechce, třeba do čištění masa. Komunikaci s lidmi zase nechává na kolegovi. Ten má podle něj větší trpělivost a dokáže zaměstnance lépe uřídit. „Filip je moc přísný. Kdyby měl na starosti lidi on, nikdo tu nezůstane,“ prozrazuje Walter.
Ünd je pro Urbana s Walterem takovým testem. Pokud se konceptu bude dařit, a zatím zájem ze strany zákazníků je, mohou do budoucna otevřít další a růst stejně jako jejich „kebabové“ pobočky. Ty mají čtyři. Ikonickou v Podolí, na Vinohradech, na Letné a v Karlíně. Ten už jim bude od srpna zase patřit.
Foto Jan Berounský
„Karlín byl jediný, kde jsme dovolili franšízu. Se současným provozovatelem jsme se dohodli, že to od něj zpátky odkoupíme. Představovali jsme si tu spolupráci trochu jinak a myslím, že by to mělo generovat i jiné peníze, než se teď děje. Proto jsme mu nabídli odkup plus nějaké odstupné a pro nás je to ponaučení, že si to budeme dělat všechno raději sami. My dva už se známe a víme, co jeden od druhého čekat a kam směřovat,“ vysvětluje Antonín Walter.
S podniky mají velké plány. Rádi by dosáhli na vysněnou stomilionovou hranici obratu. Teď se, bez Karlína, pohybují kolem sedmdesáti milionů. Celou strukturu firem chtějí zjednodušit a schovat pod jednu mateřskou společnost.
The post Na jejich kebab se stojí fronty. Teď parta z Gemüse Corner vsadila na sladké appeared first on Forbes.
]]>The post Choupenitch je prvním českým mistrem světa v šermu. Finále jednoznačně ovládl 15:2 appeared first on Forbes.
]]>Choupenitchovu medaili a tu poslední československou dělí více než čtyřicet let – v roce 1985 vybojoval kordista Jaroslav Jurka na mistrovství světa stříbro. Před Choupenitchem vybojovala světový titul pouze Marie Šedivá, která v roce 1938 porazila ve finále krajanku Carmen Slabochovou.
Český fleretista si Itala ve finále přímo podmanil. První bod nechal soupeře zapsat až za stavu 13:0 a inkasoval od Macchiho pouze dva zásahy.
„Díky moc, byli jste neuvěřitelné publikum. Pro naši zemi to hodně znamená, je to poprvé. Pořádně to oslavíme. Díky rodině, trenérovi, týmu, všem,“ řekl divákům v hongkongské hale Alexander Choupenitch.
„Cítím se nejšťastnější v životě. Šermuju 23 let a ta práce se vyplatila. Věřím, že medaile bude motivovat zase další lidi, aby začali s naším krásným sportem, protože emoce, které jsme tu zažili, byly neskutečné a budu si to pamatovat do konce života,“ dodal čerstvý mistr světa.
Před titulem mistra světa Choupenitch nejvýš dosáhl na bronzovou medaili z olympiády v Tokiu v roce 2021 a dvou evropských šampionátů v letech 2018 a 2024.
The post Choupenitch je prvním českým mistrem světa v šermu. Finále jednoznačně ovládl 15:2 appeared first on Forbes.
]]>The post Odvaha, dřina, touha. Mladé Češky mluví o motoru, který je pohání k úspěchům appeared first on Forbes.
]]>Přivezl s sebou mladé české naděje, čtyři ženy z letošního výběru 30 pod 30. Na jednom z pódií melting potu se postupně s diváky podělily o své sny, motivace, i touhu změnit svět.
Aktivistku, umělkyni, novinářku i startupistku zpovídal před zaplněným sálem na Gamechangers stage v areálu v Dolních Vítkovicích šéfredaktor Forbesu Zdravko Krstanov.
Data nikoho nezajímají, chybí-li publikum
Foto Petr Gavel (Colours of Ostrava)
Rozárie Haškovcová coby environmentální aktivistka a influencerka boří mýtus, že k prosazení změny stačí mít pravdu, vědecké studie a logické argumenty.
Coby absolventka studia politologie a mezinárodních vztahů v politickém zákulisí zjistila, že šuplíky jsou plné skvělých, ekonomicky výhodných a prozkoumaných projektů, které ale nikdo nerealizuje prostě proto, že za nimi nestojí veřejné mínění.
Změna se tak podle ní nedělá u kulatého stolu plného odborníků, ale v mainstreamu. Data a pravda nikoho nezajímají, když nemají publikum.
„Bude sice hezké, když budu nejvzdělanější člověk na světě a budu vědět všechno. Ale když nebudu mít podporu, tak je to úplně jedno,“ řekla Haškovcová. Proto se negativně nestaví ani proti tomu, když ekologické startupy skoupí nadnárodní korporace.
Není to pro ni prohra ani zrada nebo zaprodání se, jak je to někdy v komunitě ochránců přírody vnímáno. Cílem přece je, aby se udržitelná řešení škálovala do celého světa. A kdo jiný má miliardový distribuční aparát než velké společnosti.
Ekologii se snaží propragovat skrze sociální sítě, především přes instagramový účet shluk.bunek, kde jí za poslední rok, během nějž vytvořila 38 videí, přibylo téměř devadesát tisíc sledujících. Celkem jich má ještě o sto tisíc víc.
Její videa jsou krátká, ale nabitá faktickými a ověřenými informacemi a je jedno, jestli v nich rozebírá víčka na PET lahvích, zlepšení vzduchu v Paříži po omezení automobilové dopravy nebo lži ministra zahraničí Petra Macinky.
„Raději budu vypadat blbě na internetu, než abychom měli obavy z odpadků,“ podotýká. A dodává, že spousta talentovaných lidí s hlubokými znalostmi nikdy nezačne tvořit obsah nebo veřejně vystupovat, protože se bojí digitálního lynče, kritiky nebo toho, že budou „trapní“.
Kořeny korupce jsou v regionech
Foto Petr Gavel (Colours of Ostrava)
Strach z veřejného mínění ani z politiků ale rozhodně nemá investigativní novinářka Zdislava Pokorná. Držitelka ocenění Novinářská křepelka, známá rozkrytím bitcoinové kauzy, která vedla k následnému konci tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka nebo odhalováním aktivit Filipa Turka.
Podílela se ale rovněž na odhalování proruských dezinformačních sítí a mapovala, jak si nejbližší okolí exprezidenta Miloše Zemana postavilo kolem hradního působení vlastní byznys.
Byl to tehdy výsledek jejího ročního projektu, kdy fyzicky s foťákem stála před Pražským hradem a monitorovala, kteří byznysmeni a lobbisté tajně chodí na schůzky do kanceláře Zemanova poradce Martina Nejedlého.
Před ostravským publikem prozradila, že zatímco většina celostátních médií se zaměřuje na Prahu a vrcholnou politiku, ona momentálně mapuje mocenské struktury v regionech.
„Korupční aféry a miliardové státní zakázky nevznikají ve vakuu v hlavním městě. Mají kořeny v regionech, kde si lokální podnikatelé postupně budují absolutní kontrolu nad radnicemi a kraji,“ přiblížila Pokorná.
Jakmile tito lidé ovládnou region, jejich dalším přirozeným byznysovým krokem je posun blíže k centru moci – do parlamentu, do Senátu.
Cílem je dosadit vlastní lidi na klíčová místa a přímo ovlivňovat legislativu, která pak formuje jejich byznys. Pokud tedy podle Pokorné investigace nezachytí vlivové skupiny v jejich regionální zárodečné fázi, elity a redakce se pak v Praze pouze diví, kde se tito lidé a jejich miliardový vliv vzali.
Kromě regionů novinářka momentálně analyzuje byznys a politické vazby největších hráčů českého trhu, kde jsou zásadní rozhodnutí státu přímo propojena s jejich podnikáním. V hledáčku má Pavla Tykače, Daniela Křetínského nebo Michala Strnada či holding Agrofert.
Zdislava Pokorná má velkou podporu z řad veřejnosti. Přesto s rostoucím zásahem na sociálních sítích a vybudovanou osobní značkou nepomýšlí na vlastní placenou platformu, která by jí přinesla určitě i vyšší příjmy.
Důvod je čistě pragmatický. Práce v zavedeném médiu jí poskytuje dvě zásadní věci, které sóloautor nemá – právní krytí při střetu s nejbohatšími lidmi v zemi a instituci editora.
„Role editora je klíčová. Čím víc je autor nasvícen, tím větší je riziko, že jakoukoli drobnou chybu oponenti využijí k diskreditaci celého projektu. Zkušený a přísný editor, v mém případě je to Tomáš Pergler, funguje jako nepostradatelný filtr kvality a faktické přesnosti,“ vysvětlila.
Toho, že se objevila ve výběru Forbesu 30 pod 30, si váží. I když jí to přišlo trochu úsměvné. Často se totiž zaměřuje na lidi, o nichž Forbes píše. Na druhou stranu si říká, že pro její práci by bylo lepší, kdyby ona, jako osoba, vidět vůbec nebyla.
„Někdy se s tím pojí i agresivita na sociálních sítích. Takže si často říkám, zda to mám vůbec zapotřebí. Protože pro peníze to opravdu nedělám, v jiném oboru bych si vydělala určitě víc. Ale já tu svou práci miluju,“ doplnila.
Českým umělcům chybí odvaha
Foto Petr Gavel (Colours of Ostrava)
O lásce k oboru mluví také umělkyně Laura Limbourg. Sama sebe definuje jako přehnaně ambiciózní už odmalička. V kontextu globálního uměleckého trhu to ale nevnímá negativně, spíš jako jedinou možnou strategii přežití a úspěchu. Jako nutný byznysový mindset.
Příčku má nastavenou na maximum. Cílem není lokální úspěch, ale podpis smlouvy s jednou ze tří absolutních top globálních megagalerií, jako jsou Gagosian Gallery nebo White Cube. Právě ony drží monopol na to, kdo se stane dalším jménem v předních světových muzeích.
„Úspěch je sice podmíněný pracovitostí a skvělou tvorbou, ale polovina toho výsledku závisí na čirém štěstí, tedy na tom být ve správný čas na správném místě a potkat ty správné lidi,“ zmiňuje Laura Limbourg.
Stejně jako Rozárie Haškovcová, i ona považuje sociální sítě za své portfolio a kritický nástroj. Právě skrze Instagram si její tvorby všimla prestižní zahraniční galerie, když byla kvůli pandemii covidu izolovaná na Tchaj-wanu.
Díky tomu může také porovnávat české a zahraniční umělecké prostředí. „Čeští umělci jsou extrémně šikovní a talentovaní, ale fatálně jim chybí odvaha. Mají tendenci se podceňovat a bojí se oslovit zahraniční galerie napřímo,“ uvedla Laura Limbourg.
Kořen tohoto problému vidí v pedagogickém sboru na českých vysokých školách – profesoři sami často nemají mezinárodní zkušenost, a proto nemají jak předat studentům odvahu mířit za hranice České republiky.
Typická klientela, která dnes nakupuje díla Laury Limbourg, se dělí na dva diametrálně odlišné segmenty s různou motivací.
Buď jde o institucionální a velké sběratele, kteří umění berou jako alternativní investici k akciovému trhu, a jejich přístup je tak čistě pragmatický. Díla končí většinou v depozitářích, hangárech nebo garážích, odkud se vytahují jen na krátké výstavy.
Druhou skupinou jsou pak lidé z korporátní a odborné sféry, třeba právníci, kteří si pořizují své první nemovitosti a chtějí s uměním reálně žít. Koupí si jeden či dva konkrétní kusy přímo na zeď, aby jim dělaly radost, a investiční zhodnocení je pro ně jen příjemný bonus.
Publiku Limbourg prozradila i to, že pokud je její vlastní dílo až příliš podobné nějakému cizímu, neváhá ho zničit. „Plagiátorství nebo nevědomá inspirace je v umění velký problém. Pokud ve svém obraze ucítím příliš silný vizuální vjem jiného umělce, tak plátno bez milosti třeba rozstříhám.“
Zabijákem umění je podle ní i to, když umělec začne tvořit s myšlenkou na to, co je líbivé a co se dobře prodá. Pak jde umělecká hodnota okamžitě stranou. „Paradoxně mezi sběrateli nejvíc rezonovaly moje věci, které byly temné a depresivní,“ dodala.
Jádrem její současné tvorby jsou autoportréty a portréty blízkých, které fungují jako zrcadlo společnosti. Skrze symboly otevírá témata deprese a úzkostí, s nimiž její generace dost často bojuje. „Umění musí jít divákovi naproti a umožnit mu interpretovat vlastní niterné prožitky,“ uzavřela své vystoupení Laura Limbourg.
Startup není práce, ale lifestyle
Foto Petr Gavel (Colours of Ostrava)
Určitému druhu umění se svým způsobem věnuje i Monika Štěpánová. Vede nadějný startup Lightly, který má patentovanou technologii na forenzní analýzu látek, včetně drog. Vyvíjí přístroj, který se vejde do kufříku a bezpečnostním složkám pak přímo v terénu může nahradit laboratoř a dlouhé čekání na výsledky.
Technologie neslouží jen k prosté detekci padělaných léčiv nebo zakázaných látek. Klíčovou přidanou hodnotou je schopnost softwaru, za pomoci AI botů, propojovat jednotlivé případy a rozkrývat dodavatelské řetězce distributorů.
Startup získal zájem elitních agentur, jako je DEA, Interpol či americké policie ještě ve fázi pouhých prezentací, kdy neměl hotový fyzický prototyp, což jeho týmu potvrdilo, že může zasáhnout produktový trh.
Podle Moniky Štěpánové je rozdíl mezi budováním čistě softwarového řešení a hardwarového systému, což je disciplína, ve které je české prostředí určitým způsobem limitované.
„Pokud vyvíjíte software, můžete celou noc programovat a na konci máte produkt. U hardwaru to tak nefunguje. Když nemáte masivní kapitál na materiál a stroje, můžete u stolu sedět týden a neuděláte nic. Hardware vyžaduje neustálé finančně nákladné iterace strojů, testování a vyrovnávání se s výpadky dodavatelů,“ vysvětlila Štěpánová.
Český venture kapitálový trh pak je v porovnání s USA nebo Izraelem stále malý, což startupy podobné jejímu nutí hledat financování a partnery v zahraničí prakticky už na začátku. Jenže podle Moniky Štěpánové by neměly brát peníze od kohokoli. Vztah s investorem přirovnala k bydlení v jednom domě.
„Investor s vámi bude po celou dobu existence firmy. Je nezbytné si s ním sednout lidsky a vědět, že když přijde těžká chvíle, kterých je ve startupech většina, tak vás podrží a nepotopí,“ upozornila mladá podnikatelka.
Varovným signálem, že spojenectví není to pravé, jsou už na začátku nevhodné otázky, poznámky nebo špatná energie na první schůzce. „To je jasný signál k ukončení jednání, i kdyby byl kapitál na stole,“ doporučila Štěpánová.
Startup pak přirovnává k dítěti na festivalu. Na začátku stojí v davu na koncertě a každý ho vnímá jako neškodné, fandí mu a pustí ho dopředu, prostředí je k němu přátelské. Čím je ale starší, tím tvrdší je náraz na realitu dospělého byznysu.
„Startup není práce, je to lifestyle. Statistika, že devět z deseti startupů zkrachuje, je reálná. Je to taková emoční horská dráha. Ráno přijde skvělý e-mail a za půl hodiny zničující zpráva. Na to se musíte připravit, jinak nemáte šanci uspět.“
A Monika Štěpánová má cíl jasný. Díky své minulosti vrcholové plavkyně si nese do byznysu také sportovní mindset. Nevzdat se a zabrat. Ambicí Lightly je status jednorožce, tedy firmy s tržní hodnotou přesahující miliardu dolarů, a to, aby jejich technologii používala každá policejní, letištní a hraniční jednotka na světě.
Foto Petr Gavel (Colours of Ostrava)
The post Odvaha, dřina, touha. Mladé Češky mluví o motoru, který je pohání k úspěchům appeared first on Forbes.
]]>The post Waymo zvažuje úpravu spolupráce s Uberem. Chystá vlastní aplikaci na rok 2028 appeared first on Forbes.
]]>Firma Waymo, vlastněna společností Alphabet, se zaměřuje na robotické taxi a prostřednictvím Uberu je zpřístupnila ve třech amerických městech – v Atlantě, Austinu a Texasu.
Waymo podle webu CNBC informovala Uber o spuštění nové aplikace Waymo, která je plánovaná na rok 2028. Ta má fungovat vedle stávající spolupráce s Uberem.
Odklonění od Uberu dokazuje rostoucí zájem cestujících o robotické taxíky v řadě amerických měst i bez smluv s Uberem.
„Uživatelé potřebují mít možnost volby, jak tuto technologii využijí. Je to zásadní pro budoucnost tohoto odvětví a pro naši vizi zpřístupnit aplikaci Waymo a bezpečnost naší technologie cestujícím na celém světě,“ sdělil pro CNBC mluvčí společnosti Waymo.
Deník Financial Times v pátek informoval o interním napětí mezi společnostmi týkající se rozdílných návrhů strategie na různých amerických trzích. Po zveřejnění této informace klesly akcie Uberu o čtyři procenta.
Uber investuje mimo Waymo i do dalších autonomních technologii včetně startupů Wayve, Nuro, Waabi a výrobce elektromobilů Rivian.
Společnosti jako Tesla či Zoox vlastněna Amazonem také nabízejí aplikace umožňující si objednat robotické taxi.
The post Waymo zvažuje úpravu spolupráce s Uberem. Chystá vlastní aplikaci na rok 2028 appeared first on Forbes.
]]>The post Týden v Trumpově Americe: Prezident USA hrozí Bruselu kvůli pokutě pro Google appeared first on Forbes.
]]>Náhradní večeře s novináři. V pátek se uskutečnila slavnostní večeře Asociace korespondentů Bílého domu, která byla posunuta z dubna kvůli narušení akce ozbrojeným mužem. Na večeři v sále hotelu Waldorf Astoria bylo pozváno podstatně méně hostů. Ti museli projít i zvýšenou bezpečnostní kontrolou. Podle stanice BBC se večeře zúčastnilo zhruba sedm set hostů z původních dvou tisíc.
Odveta za Google. Šéf Bílého domu v pátek tvrdě zkritizoval Evropskou unii. Důvodem byla pokuta ve výši 890 milionů eur (21,5 miliardy korun), kterou Evropská komise ve čtvrtek udělila americké společnosti Google za porušení unijního nařízení o digitálních trzích (DMA). Trump pohrozil sedmadvacítce, že prošetří, jakým způsobem EU postupuje vůči americkým firmám. Pokutu zároveň označil za nelegální.
Trump tlačí Saúdy k uznání Izraele. Spojené státy podepsaly ve čtvrtek dohodu se Saúdskou Arábií o spolupráci v jaderné energetice. O den později stanovil Donald Trump novou podmínku pro její naplnění. Rijád se podle něj musí připojit k takzvaným abrahámovským dohodám, a uznat tak oficiálně Stát Izrael.
Rekordní rozpočet na obranu. Americká Sněmovna reprezentantů ve středu schválila návrh nového obranného rozpočtu v rekordní výši 1,15 bilionu dolarů (24,4 bilionu korun). Návrh rovněž počítá s užší spoluprací Pentagonu s Izraelem či přejmenováním amerického ministerstva obrany na ministerstvo války. Opoziční demokraté během schvalovacího procesu kritizovali probíhající válku s Íránem, která USA dosud vyšla na 37,5 miliardy dolarů.
Obchodní partneři USA odsoudili nová cla. Washington v týdnu rovněž oznámil zavedení nových cel ve výši deset, respektive dvanáct a půl procenta na šest desítek zemí, které tvoří přes devadesát procent dovozu zboží do USA. Dotčené státy, mezi které patří i členové Evropské unie, ale třeba také Austrálie, Brazílie, Japonsko či Norsko, rozhodnutí Trumpovy vlády kritizovaly.
The post Týden v Trumpově Americe: Prezident USA hrozí Bruselu kvůli pokutě pro Google appeared first on Forbes.
]]>The post Nové labubu? Squishy dumplings tvarují tržby nejen českých hračkářství appeared first on Forbes.
]]>Když Martina Klvačová z e-shopu DárkyHry.cz dostala první tip na zařazení squishy dumplings do nabídky, týden nebo dva váhala. „Co to vůbec je?“ říkala si. Rozhodl až „domácí průzkum trhu“. Její dcera totiž přinesla mačkací knedlíček ze školy a oznámila, že jde mezi dětmi o obrovský hit.
Tato měkká hračka se pohybuje kdekoli mezi 110 a 250 korunami a je skutečně ve tvaru a v podobě asijského knedlíčku. DárkyHry.cz první kusy naskladnily začátkem května 2026 a zájem podle Klvačové přišel prakticky okamžitě, postupně rostl a vrcholil na konci června před rozdáváním vysvědčení. Firma měla dokonce problém zajistit dostatečné zásoby.
„Za poslední dva měsíce se dumplingy podílely na zhruba dvaceti procentech na našich celkových tržbách,“ uvedla Klvačová. Během prázdnin už obchod pozoruje mírný pokles, který přičítá dovoleným a tomu, že děti nejsou ve školních kolektivech.
DárkyHry přitom nejsou jediným českým prodejcem, kterému se během několika týdnů proměnila skladba objednávek. Nejprudší meziměsíční růst hlásí e-shop Kidero Group. „U squishy dumplings vidíme skokový nárůst od června 2026, prodeje v kusech vzrostly zhruba dvanáctinásobně oproti květnu a červenec tempo dál zrychluje,“ uvedl Jan Matoušek. Širší kategorie squishy a antistresových hraček podle něj firmě meziročně roste více než trojnásobně.
V absolutních číslech jde podle skupiny Kidero o stovky kusů měsíčně. Na celkových tržbách firmy se však kategorie zatím podílí méně než jedním procentem. Důvod je jednoduchý, jde převážně o levné impulzní zboží, často kupované jako dárek do dvou set korun.
Kidero aktuálně nabízí přes 140 produktů typu squishy dumplings a více než šest set squishy hraček celkem. Jen během června a července firma podle Matouška rozšířila sortiment dumplingů z přibližně dvaceti na 140 položek, tedy zhruba sedminásobně, a zalistovala i nové dodavatele.
Jinak trend vypadá u e-shopu Zlatá Žirafa. Její CEO Miroslav Pěkný uvádí, že strečové produkty nyní představují přibližně deset procent sortimentu, ale 25 až třicet procent tržeb. Do konce srpna odhaduje jejich možný podíl na 35 až čtyřicet procent, přičemž upozorňuje, že aktuální stav ovlivňují i rezervace zboží v předstihu.
Firma podle něj k dnešnímu dni prodala přibližně stejné množství strečových hraček jako za celý minulý rok. Na úrovni českého velkoobchodu Pěkný odhaduje prodej na nižší statisíce kusů.
Ani vysoký podíl v kategorii ovšem podle Pěkného automaticky neznamená růst celého hračkářského byznysu. Množství odesílaných položek vzrostlo, ale levné strečové hračky současně nahrazují část poptávky po tradičním sortimentu, jako jsou panenky, autíčka nebo vláčky. „Obrat se nám díky tomu nijak nenavýšil,“ uvedl.
Trojciferné Spojené státy
I v zahraničí je trend výrazný, americký trh s hračkami podle analytické společnosti Circana do konce dubna 2026 meziročně vzrostl v dolarech o třináct procent. Samotné squishy hračky přitom podle Circany ve stejném období dosáhly trojciferného meziročního růstu, a to jak v tržbách, tak v počtu prodaných kusů. Analytici růst spojují se sociálními sítěmi, rozbalovacími videi a hledáním limitovaných variant.
Právě sběratelský aspekt odlišuje dumplings od obyčejného antistresového míčku. Připomíná tak strategii úspěšných plyšových hraček labubu. Zákazník často kupuje uzavřené balení, aniž ví, jakou barvu nebo povrch uvnitř najde. Vedle běžných variant existují vzácnější duhové, holografické nebo třpytivé verze.
Druhým motorem jsou sociální sítě. Server The Toy Book v únoru 2025 napsal, že obsah kolem řady Squishy Bun Mystery Dumplings oslovil na TikToku přes pět set milionů diváků či zhlédnutí. Dumplings nabízejí téměř ideální obsah pro krátká videa. Balení se dá rychle otevřít, výsledek je vizuálně výrazný, vzácnou variantu divák okamžitě rozezná a hračku lze následně mačkat před kamerou.
„Najednou spousta influencerů natáčela videa, ve kterých dumplingy rozbalovali a čekali, jaká barva nebo varianta bude uvnitř,“ popisuje Klvačová z DárkyHry.cz. Podle ní přišla česká vlna s určitým zpožděním ze zahraničí, ale výrazně ji zesílily školy. Rodiče pak dumplingy kupovali například jako odměnu za vysvědčení.
Podobně situaci popisuje Matoušek z Kidera. Za hlavní motor považuje TikTok a Instagram Reels, nízkou cenu, senzorický efekt a sběratelství. Děti podle něj nechtějí pouze jednoho dumplinga, chtějí více barev a variant.
Foto: Forbes Česko
Pěkný ze Zlaté Žirafy k tomu přidává společenský rozměr. Děti se podle něj prostřednictvím podobných předmětů stávají součástí skupiny, získávají společné téma a hračky si navzájem ukazují.
Obchodní význam dumplingů je dobře vidět například na americkém diskontním řetězci Five Below. Firma v prvním čtvrtletí roku 2026 zvýšila tržby o 32,5 procenta na 1,286 miliardy dolarů. CEO Five Below Winnie Park vysvětlovala, že řetězec sledoval konverzace na sociálních sítích, obsah dále šířil, zapojoval zákazníky a kolem jednoho hitu vytvořil širší nabídku mačkacích hraček.
Samotný dumpling měl být podle Park v sortimentu přibližně pět let. Z nuly na hit jej měl vynést moment, kdy jej zachytily sociální sítě a prodejce začal trend aktivně podporovat. Vedení zároveň uvedlo, že návštěvnost přinášel celý sortiment squishy produktů. To odpovídá zkušenosti českých obchodů.
Zdraví nebezpečné kopie
Originálním výrobcem squishy dumplings je britská společnost RMS International, která hračku prodává pod značkou Crazy Fun. Vedle prodejního úspěchu se však objevila také bezpečnostní varování. Český dTest v polovině června s odkazem na anglickou spotřebitelskou organizaci Which upozornil, že levné kopie squishy dumplings nemusejí splňovat bezpečnostní regule.
Britský úřad pro bezpečnost a normy výrobků 25. června 2026 nařídil stažení jednoho výrobku nazvaného Squeezy Dumplings, prodávaného společností Samsons Cash and Carry. Vnější vrstva hračky obsahovala nadlimitní koncentraci benzenu.
Pro evropského zákazníka je základním vodítkem označení CE, identifikace výrobku a dohledatelný výrobce či dovozce. CE je prohlášením výrobce, že hračka splňuje základní bezpečnostní požadavky, ale nemusí vždy znamenat, že každý kus prošel nezávislou laboratorní kontrolou. Evropská pravidla umožňují posouzení prostřednictvím harmonizovaných norem samotným výrobcem nebo ověření třetí stranou.
Česká obchodní inspekce uvádí, že výrobce musí mít technickou dokumentaci a výrobek musí nést údaje potřebné k jeho identifikaci i kontaktní údaje výrobce, případně dovozce. Tam, kde jsou pokyny nutné pro bezpečné používání, mají být přiloženy v českém jazyce.
Squishy Vánoce?
Oslovení čeští prodejci se shodují, že širší kategorie mačkacích hraček může zůstat silná i nadále. V odhadu životnosti samotného knedlíčku jsou opatrnější.
Pěkný očekává, že enormní zájem o jednu položku, jako jsou dumplings, může být krátkodobý a trvat přibližně tři až šest měsíců. Firma podle něj už může být blízko pomyslnému vrcholu trendu. Další vlnu ale očekává v září, kdy se děti vrátí do školy a přinesou si nové předměty mezi spolužáky.
DárkyHry.cz už po červnovém vrcholu cítí mírné prázdninové oslabení. Jeden z jejich dodavatelů předpokládá postupné odeznění vlny během léta, zatímco jiný významný prodejce podle Klvačové plánuje dumplingy podporovat až do Vánoc.
Matoušek z Kidera čeká vrchol na podzim a před Vánoci. Po něm by se podle něj mohl prodej ustálit na vyšší základně, než na jaké byl před začátkem trendu. Firma vnímá dumplings jako virální vlnu uvnitř dlouhodobě stabilnější kategorie senzorických a antistresových hraček, podobně jako tomu bylo u pop-it hraček nebo fidget spinnerů.
Závěrem snad jen zbývá říci, že historie hraček je plná produktů, které během několika měsíců ovládly školní lavice a stejně rychle je opustily. Samotné knedlíčky mohou být relativně krátkým trendem, ale měkké antistresové hračky tu budou vždy. Jen mění svůj tvar.
The post Nové labubu? Squishy dumplings tvarují tržby nejen českých hračkářství appeared first on Forbes.
]]>The post Fotbal jako zlaté vejce. Jak Čechům otevírá peněženky a co s tím udělá Prima? appeared first on Forbes.
]]>Dávno pryč jsou časy, kdy byl fotbal volně dostupný na veřejnoprávní televizi. Dneska už si divák drtivou většinu zápasů kterékoli soutěže bez toho, aby sáhl do kapsy, takřka nepustí. Ba co víc, už jej to ani neznepokojuje a ochotně platí.
Nutno ale zmínit, že moc možností neměl, neboť nejzajímavější sportovní obsah se v uplynulých letech zkoncentroval do jednoho místa, pod hlavičku Oneplay. Streamovací platforma, jež spadá do portfolia nejbohatší Češky Renáty Kellnerové, se dnes prostřednictvím dvou dominantních hráčů Oneplay Sport s Nova Sport stala komplexní destinací, kde fanoušci najdou vše od nejvyšší fotbalové ligy přes tu hokejovou až po formuli 1.
Snadné to nicméně nebylo. Když společnost PPF s tímto rozhodnutím – na tuzemském trhu průkopnickém – před jedenácti lety přišla, provázela jej silná vlna kritiky.
Změna diváckého chování trvala delší dobu a nezanedbatelně mu pomohla expanze globálních videoték, jako jsou Netflix či HBO, ale také samotný ekonomický model fotbalu, kdy se nemalá část z výnosů za televizní práva vrací zpátky do klubů, což se promítá i do kvality hráčského kádru či stadionů.
„Fanoušek tak neplatí jen za samotný přenos, ale za lepší sportovní zážitek. Vidí konkrétní přidanou hodnotu, a právě to je klíčový faktor dlouhodobé udržitelnosti placeného sportovního obsahu,“ přibližuje Marek Kindernay, šéf Oneplay Sport, který (nejen) fotbalová utkání pomáhal za platební bránu směřovat.
Zblízka tak mohl pozorovat, jak se tento poněkud riskantní krok postupně vyplácí. Z nejvyšší fotbalové ligy v tuzemsku se stal nejsilnější produkt, za nějž Češi s přibývajícími lety neváhají platit čím dál tím více.
Sledovanost přenosů Chance Ligy, jak se soutěž jmenuje, se v uplynulé sezoně zvedla o 23 procent, přičemž březnové (extrémně vyhrocené) derby mezi Slavií a Spartou je s téměř 725 tisíci diváků vůbec nejsledovanějším přenosem v historii Oneplay Sport.
Foto Oneplay Sport
Nepřekvapí tak, že očekávání stanice pro následující roky jsou ještě vyšší. I proto před startem nového ročníku vybudovala zcela nové studio s evropskými parametry.
Prostor situovaný v libeňském Stages Hotelu vedle O2 arény nabídne obří panoramatickou LED stěnu o rozměrech třináct krát tři metry a rozlišení šestnáct milionů pixelů, virtuální projekce, robotické kamery i hlediště pro až osmdesát diváků.
„Jak se zkvalitňuje liga, chceme, aby se zkvalitňovaly i přenosy,“ vysvětluje Marek Kindernay investici v řádech nižších desítek milionů korun. „Moderní prostředí nám umožní posunout výrobu studiových pořadů, naplno využít statistická data i virtuální grafiku a nově zapojit publikum přímo na místě.“
Všechny tyto okolnosti pak burcují k aktivitě i ostatní. Momentálně zejména úhlavního rivala Oneplay, potažmo Novy, a sice televizi Prima, která se chystá spustit stanici s příznačným názvem Prima Sport.
Ta by od počátku svého vysílání v polovině srpna měla být volně k dispozici. Jenže kdo ví, jak dlouho tomu tak zůstane. A zda, nebo spíš kdy ji přesune na svou streamovací platformu Prima+.
Foto Oneplay Sport
Foto Oneplay Sport
Komerční televize, kterou vlastní miliardář Ivan Zach, patrně pochopila, že pokud chce vybudovat alespoň zčásti úspěšnou videotéku jako její největší konkurent, je více než žádané, aby její nabídku vedle populárních reality show obohatila také o sportovní obsah, ideálně exkluzivní.
Zástupci Primy prozatím obsahovou strategii nechtějí komentovat. Představit ji chtějí oficiálně na tiskové konferenci 6. srpna. Rozhodně však nebudou začínat na zelené louce, což ostatně už dříve avizoval tehdejší CEO Marek Singer, jenž vznik sportovního kanálu podmiňoval nalezením vhodného partnera.
Tím by podle informací z trhu měl být již existující projekt Sporty TV. Televize, za níž stojí pořadatel špičkových sportovních eventů a spolumajitel Tipsportu Tomáš Petera, si od svého vzniku na jaře roku 2024 postupně buduje pozici, když se zaměřuje především na domácí soutěže či menšinové sporty.
Prima tak díky tomuto kroku získá hotové personální i technické zázemí a vysílací práva právě například na nejvyšší volejbalovou či florbalovou soutěž nebo druhou fotbalovou a hokejovou ligu. Ambice stanice, která diváky v upoutávkách lanaří na „více emocí a přímých přenosů z různých sportovních odvětví“ jsou však mnohem vyšší.
Nasvědčuje tomu i nedávná jednorázová koupě finále ženského Wimbledonu, kdy proti sobě stanuly dvě Češky, nebo blížícího se předkola Ligy mistrů mezi pražskou Spartou a francouzským Lyonem. Jen takto totiž bude mít šanci na dlouhodobý úspěch v podobě většího tržního podílu.
Na jednu strany se z Primy linou hlasy, že se její zástupci nebudou chtít pouštět do zběsilých finančních válek, na tu druhou se ale ne vždy budou moct řídit rozumem, pokud chtějí Novu dohnat. A bez ojedinělého obsahu z nejpopulárnějších sportů v tuzemsku to nepůjde.
Ukazují to i čísla. Anglická Premier League nebo evropská Liga mistrů disponují dozajista větším věhlasem i kvalitou předvedené hry, ale zájem českého diváka beztak mnohem více přitahuje domácí Chance Liga. Nepochybně. Jejími příběhy jsou mu bližší a snáze se s nimi ztotožní.
Televize tohle moc dobře vědí. Jestliže před třemi lety se vysílací práva na první fotbalovou ligu prodala za více než 300 milionů korun, což znamenalo dvouapůlnásobné navýšení oproti předchozímu tendru v roce 2018, dneska se mluví, že za tři roky by se klidně mohla vysoutěžit za další dvojnásobek. Tedy přes půl miliardy korun, což už je vpravdě slušná suma.
Foto Lukáš Višňák
A tím naskakujeme do miliardářských závodů zmíněných v úvodu, nebo přesněji kolotoče. Více peněz v tomhle odvětví totiž znamená více peněz pro jednotlivé kluby, jejichž zápasy jsou v televizi vysílány, a jejich rostoucí přitažlivost z podnikatelského hlediska.
Kdyby tehdejší O2 TV pod vedením vizionáře Martina Štefunka a za dohledu Petra Kellnera nezavelela k revolučním krokům zvýšit kvalitu i atraktivitu fotbalových utkání a uzamknout je za platební bránu, dost možná by v lize investoři jako Michal Strnad, Karel Pražák, Pavel Hubáček, Ondřej Tomek nebo Igor Fait dneska vůbec nebyli.
Podobné klání, jen v o něco menší míře, se odehrává i na poli titulárního partnerství s ligou a práv pro internetová vysílání, kde poslední léta soutěží ponejvíc sázkové kanceláře, pro něž jde rovněž o klíčovou součást byznysu.
Momentálně mají před Fortunou Marka Dospivy jednoznačně náskok členové Forbes žebříčku nejbohatších Čechů z Tipsportu, pod něž spadá i sesterská Chance, po níž je liga na pět let pojmenována.
Sázková jednička z Berouna mimochodem také spustila vlastní online platformu TV Tipsport, kde vysílá předkola evropských lig i přátelská utkání velkoklubů, jako jsou Real Madrid, Arsenal nebo Bayern Mnichov.
Otevřenou peněženkou i vysokými cíli, byť zatím nenaplněnými, oplývá i další v řadě Betano, jehož řeckého provozovatele spoluvlastní investiční skupina KKCG Karla Komárka.
Krutou pravdou nicméně je, že uspět může jen malá část majetných aktérů. A vydělat ještě menší. Mnohem pravděpodobnější je, že spíše prodělají, neboť nic neroste do nebe.
Odstrašujícím příkladem budiž francouzská Ligue 1, jedna z pěti nejkvalitnějších lig Evropy, kde po letech zvyšování cena za televizní práva klesla, a několika tamním klubům proto hrozil bankrot.
Minimálně do sezony 2028/2029, do níž drží výsadní právo na vysílání Oneplay, jsou karty rozdány jasně. Válka už nicméně tiše započala. Mezi oběma stanicemi všemožně přecházejí lidé, přičemž o nejvýraznější personální transfer se bezpochyby postaral Jan Vlček, nový člen vedení skupiny Prima, jenž v minulosti zastával post co-CEO v TV Nova.
Síla Oneplay a jeho pozice na trhu je sice výjimečná, obzvláště po fúzi O2 TV s Voyo. Ani takto dominantního hráče, který mimořádně těží ze synergie svých stanic a pořadů, ale vstup kapitálově vybaveného soupeře nenechává klidným.
The post Fotbal jako zlaté vejce. Jak Čechům otevírá peněženky a co s tím udělá Prima? appeared first on Forbes.
]]>The post Šťastná třináctka. SpaceX odpálila první raketu od vstupu na burzu appeared first on Forbes.
]]>Horní část rakety podle společnosti „jemně přistála“ v Indickém oceánu v neporušeném stavu. Byla také první raketou SpaceX, která dopadla s neporušeným tepelným štítem. Nosič rakety přezdívaný Super Heavy se od zbytku rakety oddělil asi dvě minuty po startu a kontrolovaně přistál v Mexickém zálivu. Zaměstnanci tak nazvali zkušební let „šťastným číslem třináct“.
Raketa Starship je navržena tak, aby vynesla na oběžnou dráhu více nákladu za nižší cenu a je mimo jiné klíčem k rozšíření Muskovy satelitní sítě Starlink.
Páteční zkušební let úspěšně vynesl po zhruba osmnácti minutách letu dvacet nových satelitů Starlink V3, které měly asi po dvaceti minutách shořet. Společnost si tak mohla vyzkoušet, jak se satelity chovají za letu.
SpaceX také vyvíjí satelity Starmind, které plánuje využít jako orbitální datová centra. Raketa Starship má v budoucnu sloužit i k dopravě amerických astronautů na Měsíc, zkušební let NASA připravuje na rok 2027. Firma plánuje s největší svou raketou i pilotované mise na Mars.
Páteční zkušební let byl původně plánován na čtvrtek, který byl odložen kvůli počasí. Předtím společnost zrušila let z 16. července kvůli technickým problémům.
The post Šťastná třináctka. SpaceX odpálila první raketu od vstupu na burzu appeared first on Forbes.
]]>The post Eminem, švýcarské hory a auta. Poznejte Alessandra Pasqualeho Out of Office appeared first on Forbes.
]]>Můj osobní styl oblékání
Po uvolněných časech během covidu se vracím zpět k formálnějšímu oblékání. Tehdy bylo jedno, co člověk nosí – při práci z domova nebo videohovorech vás nikdo neviděl od pasu dolů. Teď znovu objevuji radost z dobře padnoucího obleku, kravaty, kvalitních bot a celkově elegantnějšího vzhledu. Formální styl mi začal chybět.
Místo, kam nejraději cestuji
Cestování mám rád, takže těch míst je víc. Pravidelně se vracím do švýcarských hor, k italskému moři nebo na víkendy do Paříže – to jsou moje stálice.
Rád bych ale více poznal severní Evropu, protože Skandinávii jsem zatím nikdy pořádně nenavštívil. Zároveň mě láká Asie. Ne nutně velké země jako Čína, spíš bych chtěl poznat oblast kolem moře a tuto část světa celkově.
Hudební album, po kterém vždy rád sáhnu
Moje oblíbená hudba se neustále mění. Jsem velký milovník hudby a poslouchám všechno od klasiky až po moderní žánry. Vždycky mě zaujme nějaká nová skladba, kterou si pak najdu a stáhnu.
Nemám jedno konkrétní album, ke kterému bych se pořád vracel. V poslední době se ale díky svým synům vracím k Eminemovi. Poslouchal jsem ho už před mnoha lety a teď ho znovu objevuji. Dělá mi radost, že ho mají rádi i moje děti.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezl z cest
Suvenýry příliš nemusím. Když cestuji, raději poznávám místa, kulturu a atmosféru.
Pokud už něco přivezu, bývá to spíš oblečení. Moje partnerka ráda nakupuje, takže cestování často spojíme i s objevováním místní módy.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Jsem sběratel a myslím, že sběratelství je tak trochu nemoc. Když něco sbíráte, nechcete se ničeho vzdát – a je jedno, jestli jde o auta, předměty nebo cokoli jiného.
Loučení s věcmi je pro mě velký problém. Nechávám si skoro všechno a moje partnerka z toho občas není úplně nadšená, protože při uklízení se nemůže dotknout věcí, které patří mně.
Foto Anna Kovačič
Kdybych měl vybrat jednu věc, asi by to byl telefon. Bez něj si dnes život jen těžko představím. Ale obecně mám k předmětům silný vztah a rád věci shromažďuji.
Nejlepší kniha nebo podcast
Podcasty bohužel neposlouchám, i když vím, že jsou dnes velmi populární. V autě si raději pustím hudbu.
Z knih bych ale vybral báseň Když od Rudyarda Kiplinga. Nedávno mi ji připomněl otec, když jsme se bavili o mých synech. Řekl mi, že by si ji měli přečíst, stejně jako jsem ji kdysi četl já.
Je to báseň otce, který mluví ke svému synovi o tom, jak žít život – s pokorou, odvahou a odpovědností. Provází mě vlastně celý život a stále v ní nacházím něco inspirativního.
V mé lednici vždy najdete
Hlavně nápoje. Samozřejmě tam nechybí Mattoni, ale také pivo, bílé víno a šampaňské. Jídlo často objednáváme podle aktuální chuti, ale tekutiny tam musejí být vždy.
Předmět, s nímž se nikdy nerozloučím
Nikdy bych se nechtěl rozloučit se svými auty. Nemám ale jedno konkrétní oblíbené. Auta sbírám společně s otcem už od dětství a později jsem v tom pokračoval sám. Nikdy jsme žádné neprodali, takže se naše sbírka postupně rozrostla.
Kulturní zážitek, který mě v poslední době obohatil a donutil se zamyslet
Mám rád filmy, i když jich kvůli množství povinností nestíhám tolik, kolik bych chtěl. O to raději se každý rok vracím na filmový festival do Karlových Varů. Není to jen o filmech, ale také o setkávání lidí, kteří kulturu vytvářejí, podporují a posouvají dál. Proto mě těší, že u toho může být i Mattoni.
Foto Mattoni
Letos jsme ve Varech, kromě tradiční série koncertů pro veřejnost, podepsali memorandum o spolupráci s Národní knihovnou ČR, uspořádali setkání Mattoni Bridge, které propojilo mladé talenty z různých oborů, a podpořili jsme také KVIFF Talents, aby vznikal prostor pro novou generaci filmařů. Věřím, že kultura potřebuje nejen silné instituce, ale i příležitosti pro mladé lidi, kteří ji budou tvořit v budoucnu.
The post Eminem, švýcarské hory a auta. Poznejte Alessandra Pasqualeho Out of Office appeared first on Forbes.
]]>The post Víkendový výběr: Český jestřáb nasazen. Tuzemský Black Hawk letí na pomoc s ohněm ve Francii appeared first on Forbes.
]]>|
|
|
25.07.2026
|
Mimořádná linka. Ovšem nikoli Praha–Tokio, nýbrž Toulouse–Melbourne. Speciálně upravený Airbus A350-1000ULR společnosti Qantas absolvoval v noci na pátek testovací let bez pasažérů a po devatenácti hodinách dosedl na ranvej u protinožců.
Tatra na seznamu. Přesněji na seznamu sankčním, který vypracovala čínská vláda a na který zařadila mimo tuzemských Tatra Trucks dalších třináct subjektů z Evropské unie. Peking svůj krok prezentuje jako opatření na ochranu národní bezpečnosti a zájmů země, ve skutečnosti však jde zjevně o odvetu.
Kobra 67. Jejich revírem jsou dlouhé chvíle. Jejich tempo je návykové. Jejich protivníci jsou regulátoři, psychologové a politici. Sociální sítě fungují ve dne v noci, jejich úkolem je přitahovat vaši pozornost. Proč Češi stále více propadají scrollingu, přestože sítě obecně „hejtí“ a je namístě od nich odstřihnout dětské uživatele?
Černý jestřáb nasazen. Dva vrtulníky UH-60 Black Hawk skupiny Helicopter Alliance odletěly v pátek do Francie, kde se znovu zapojí do hašení rozsáhlých požárů. Francie o jejich nasazení požádala kvůli zhoršující se situaci v zasažených oblastech, tak snad se s jejich přispěním povede dostat přírodní živly brzy pod kontrolu.
(Ne)pijeme colu. Indie má spoustu problémů. Ovšem ten, jehož popisu patří následující řádky, nemá ve světě obdoby. V důsledku války v Íránu se Coca-Cola na tamním trhu potýká s nedostatkem plechovek, kvůli kterému nasadila větší obaly a zvýšila ceny populární dietní koly. Částečný výpadek a zdražení dospělo až k tomu, že se v zemi pořádají tzv. Diet Coke party a vstup na ně stojí tolik, co zhruba dvacet plechovek tohoto tekutého zlata. Takže až se někdy zastavíte v mekáči, myslete na to, jaké máte štěstí, že máte možnost si k velkému menu objednat dietní kolču.
Splaskne, či nesplaskne? Umělá inteligence se stala největším investičním tématem současnosti, což mohou mimo jiné potvrdit kvartální výsledky vzkříšeného Intelu. Zatímco část trhu řeší, jestli její boom ještě neskončil, jiní už varují před megabublinou. Zkušení investoři ale při pohledu na AI upozorňují na úplně jiná rizika.
Na veřejnosti nejsou vůbec vidět, přesto mohou hrát, a často i hrají, zcela zásadní roli v kariérách a úspěšných životních etapách miliardářů, celebrit i sportovců. Řeč je tu o chůvách, o jejichž shánění nejen do rodin podnikatelů a podnikatelek se u nás stará prémiová agentura Bestnanny.
Masky stranou. Úplně neodpovídá typickému vzorci manažerů z korporátu. Pro ostřejší slovo nejde daleko. Mluví otevřeně a klidně říká třeba i to, že mu nevadí občas překročit interní firemní pravidla. Tedy když mu to dává smysl. Seznamte se s Romanem Kýrem, generálním ředitelem chemicko-kosmetické společnosti Henkel v Česku a na Slovensku.
(A)Ičo. Umělá inteligence by mohla výrazně usnadnit rozjezd vlastního podnikání a přivést k němu i ty, kteří o něm dosud jen uvažují. Myslí si to Jan Hospodka, CEO Shoptetu, největší e-commerce platformy ve střední Evropě, který vystoupil na letošním Forbes Business Festu.
Longevity hotel. Pro někoho pseudověda, pro jiné životní náplň a pro podnikatele byznysové téma s obrovským potenciálem, na které sází také jeden z nejlepších hotelů na západě Čech Falkensteiner Spa Resort Mariánské Lázně. Komplex prošel před pěti lety rozsáhlou rekonstrukcí a nyní sem za dlouhověkostí míří hosté z celého světa.
Long live the holidays.
|
|
Honza
Forbes
|
The post Víkendový výběr: Český jestřáb nasazen. Tuzemský Black Hawk letí na pomoc s ohněm ve Francii appeared first on Forbes.
]]>The post Konkurence pro eBay nebo Amazon? Meta spouští vlastní e-commerce platformu appeared first on Forbes.
]]>Firma chce podle Reuters posílit Marketplace v konkurenci s e-commerce platformami, jako je eBay, a zlepšit nákupní zkušenost na službě, kde se každý měsíc globálně objeví 430 milionů položek.
Aplikace se má synchronizovat se stávajícími účty na Marketplace a převést do ní aktuální nabídky, zprávy i historii prodejů.
Nabídne mimo jiné nástroje s umělou inteligencí pro vytváření inzerátů, jednotnou schránku pro komunikaci se zákazníky, správu zásob a přehledy výkonu, které mají prodejcům pomoci s optimalizací strategie.
Seller je nyní dostupný v App Storu pro uživatele v USA starší osmnácti let, webovou verzi Meta testuje.
Facebook zároveň zavádí Facebook Verified, bezplatný odznak potvrzující, že za profilem stojí skutečný člověk. Ověření má probíhat přes selfie a má posílit důvěryhodnost i bezpečnost na platformě.
The post Konkurence pro eBay nebo Amazon? Meta spouští vlastní e-commerce platformu appeared first on Forbes.
]]>The post AI nás zničit nemusí. Stačí, že si nás omotá kolem prstu, říká Ondřej Vaněk z ČVUT appeared first on Forbes.
]]>Umělou inteligencí se zabýval, ještě než to bylo ostře sledované téma. Už před dvaceti lety studoval multiagentní systémy a to, jak spolu agenti interagují, komunikují a vyjednávají. „Teprve dnešní jazykové modely ale umožnily tuto představu skutečně realizovat,“ podotýká Vaněk.
„Teď přichází ke slovu výzkum, který jsme dělali dvě dekády zpátky. To je na akademické práci skvělé, že se díváte do budoucna. Na hranu poznání,“ dodává Vaněk. Ten v době natáčení podcastu ještě působil jako chief AI officer ve společnosti Adastra. Nyní čerstvě přešel z byznysu zpátky do vědy a pozici šéfa pro AI teď zastává na ČVUT.
V podcastu Faktor AI Vaněk mluví mimo jiné o tom, jak firmy, jež posledních deset nebo patnáct let investovaly do datové infrastruktury a dlouhodobě ji budovaly, mají nyní obrovský náskok. A naopak. „Pokud jako firma mám ten datový dluh velký a nesplacený, tak se mi AI bude nasazovat velmi těžko a nefunguje mi.“
V diskusi o chybách, které české podniky při zavádění umělé inteligence často dělají, Vaněk varuje také před „AI zoologickou“. Tedy situací, kdy firmy mnohdy chtějí naskočit na vlnu AI a bez systému kupují různé nástroje. Do toho si zaměstnanci frustrovaní pomalými firemními procesy sami kupují různé licence a každá část firmy používá něco jiného, čímž vzniká chaotické prostředí bez kontroly nad daty i náklady.
Než podnik začne stavět chytré agenty, musí si podle Vaňka uklidit v úplných základech a mít pořádek v datech, jinak jen vyhazuje peníze z okna. Umělá inteligence navíc vyžaduje jiný typ dat než dřívější reporting.
Vaněk se zamýšlí i nad tím, jak daleko se globální technologický byznys už dostal na cestě za superinteligencí a jak zajistit, aby i extrémně vyvinutá AI dlouhodobě sledovala stejné cíle jako lidé.
Tenhle problém podle Vaňka zatím stále není vyřešený a ani věda na něj ještě nemá odpověď. Co budeme dělat, když se AI ve svém vývoji vymkne kontrole a naplní se černé scénáře? Odpověď je podle něj mrazivě jednoduchá: „Žádnou skutečnou záchrannou brzdu dnes nemáme.“
Máme nicméně podle něj fyzická tlačítka, kterými budeme moci vypnout datacentra. Bude to ale stačit? „Když se AI vymkne kontrole, nemusí to vypadat jako ze sci-fi vzpoury robotů,“ doplňuje Vaněk.
Jak by podle něj taková dokonalá vzpoura AI mohla vypadat? Na co si dát pozor? Proč bychom v některých doménách naopak neměli AI omezovat vůbec a nasadit ji hned? Kde by už teď mohla zachraňovat životy? Kdy se nenechat chybovostí AI odradit? A jakou kariéru by doporučil lidem, kteří budou vyrůstat ve věku agentů? To vše se dozvíte ve videopodcastu výše.
The post AI nás zničit nemusí. Stačí, že si nás omotá kolem prstu, říká Ondřej Vaněk z ČVUT appeared first on Forbes.
]]>The post Tykačova Sev.en GI se vrátila do zisku. Pomohly akvizice i elektrárny appeared first on Forbes.
]]>Po předloňské ztrátě 52 milionů eur si výrazně polepšila také v provozním zisku EBITDA, který se téměř zdvojnásobil na 436 milionů eur. Tržby skupiny vzrostly na 2,95 miliardy eur, tedy přibližně 73 miliard korun.
Za lepšími výsledky stály podle společnosti mimo jiné nové akvizice a zlepšení výkonnosti některých stávajících aktiv, zejména australské elektrárny Delta.
Hodnota aktiv skupiny se meziročně zvýšila o 44 procent na 3,6 miliardy eur. Sev.en GI loni koupila ocelářské společnosti 7 Steel UK a 7 Steel Nordic a navýšila podíl v australské elektrárně Callide C na padesát procent.
Největším zdrojem tržeb zůstala výroba elektřiny, jež se na výnosech podílela ze 41 procent. Nově pořízené firmy z oblasti cirkulární oceli zajistily čtvrtinu tržeb, zatímco význam těžby uhlí klesal kvůli slabším cenám i snaze skupiny diverzifikovat portfolio.
V expanzi pokračuje Sev.en GI také letos. V Texasu dokončila nákup ropných vrtů a do konce roku chce rozšířit těžbu o čtrnáct nových vrtů.
The post Tykačova Sev.en GI se vrátila do zisku. Pomohly akvizice i elektrárny appeared first on Forbes.
]]>The post Na co koukat o víkendu? Předchůdce Odyssey a spin-off Teorie velkého třesku appeared first on Forbes.
]]>Když máte půl hodiny
Teorie velkého třesku už sice skončila před sedmi lety, pořád jde ale o jeden z nejpopulárnějších seriálů nejen na platformě HBO Max. A tak je logické, že se dočkal dalšího spin-offu, tentokrát s názvem Jak Stuart nezachránil vesmír.
Jak název napovídá, desetidílný seriál se zaměřuje na majitele obchodu s komiksy Stuarta Blooma, vedlejší postavu původního sitcomu, který dostane za úkol obnovit realitu poté, co rozbije zařízení vytvořené Sheldonem a Leonardem a omylem způsobí multiverzní apokalypsu.
Za seriálem stojí původní tým a zároveň vsadil na trochu odlišnou premisu, což je ten nejlepší důvod seriál vyzkoušet. Najdete ho na HBO Max.
Když máte hodinu
Apple TV se stal požehnáním všech fanoušků sci-fi. Vedle Nadace, Odloučení nebo Temné hmoty se blýskl také seriálem Silo, který se dočkal už třetí řady. Ta slibuje divákům přinést další odpovědi na otázky, jak vypadal svět před katastrofou.
Silo není pro každého, je pomalé, napětí buduje pozvolna a s akcí šetří. Kdo má ale slabost pro sci-fi, postapokalyptické příběhy či Rebeccu Ferguson, která ztvárnila hlavní roli, nebude zklamán.
Když máte celý večer
Yorgos Lanthimos chrlí filmy s obdivuhodnou kadencí, což má i stinnou stránku: hrozí, že některé zapadnou. Což trochu byl případ Bugonie, kolem které nebylo takové haló jako kolem oscarových Chudáčků či hvězdami nabité Favoritky.
Thriller vyprávějící o tom, jak ředitelku velké farmaceutické firmy unesou dva muži posedlí konspiračními teoriemi a přesvědčení, že je mimozemšťanka, přitom bezpochyby stojí za vidění, ze silné Lanthimosovy filmografie patří k těm lépe hodnoceným. Najdete ho na SkyShowtime.
Poklad z katalogu
V kinech řádí Odyssea, což je nejlepší příležitost dát si „ten předchozí epický příběh ze starověkého Řecka“. Troja už je více než dvacet let stará, ale kdo má rád velkolepé historické filmy, bude spokojený i dnes.
Aby ne, však je podívaná Wolfganga Petersena plná hereckých hvězd v čele s Bradem Pittem, Ericem Banou, Orlandem Bloomem, Brianem Coxem či Diane Kruger. A končí prakticky tam, kde Odyssea začíná. K zapůjčení nebo nákupu na Amazon Prime Video.
The post Na co koukat o víkendu? Předchůdce Odyssey a spin-off Teorie velkého třesku appeared first on Forbes.
]]>The post Válka v Íránu dopadá na ceny dietní coly. Coca-Cola řeší v Indii nedostatek plechovek a zdražuje appeared first on Forbes.
]]>Problémy v dodavatelském řetězci způsobila válka mezi USA, Izraelem a Íránem, která omezila dostupnost hliníkových plechovek. Právě v Indii se Diet Coke na rozdíl od většiny jiných trhů prodává hlavně v plechovkách a je tak na podobné výpadky citlivější.
Nejprodávanější indická varianta dosud měla 300 mililitrů a stála čtyřicet rupií (asi devět korun).
Coca-Cola teď podle zdrojů Reuters uvádí na trh větší 330mililitrovou plechovku za padesát rupií (jedenáct korun), protože menší balení je nedostatkové a firma musí dražší plechovky dovážet z jihovýchodní Asie. V přepočtu na mililitr jde o zdražení o 13,6 procenta.
Výpadky souvisejí mimo jiné s narušením dopravy přes Hormuzský průliv, důležitou trasu pro přepravu hliníkových plechovek a surovin do Indie.
Nedostatek Diet Coke už v posledních měsících využily některé indické podniky a influenceři, kteří pořádali speciální „Diet Coke party“ se vstupným v přepočtu zhruba deset až šestnáct amerických dolarů, tedy něco mezi 200 a 350 českými korunami.
The post Válka v Íránu dopadá na ceny dietní coly. Coca-Cola řeší v Indii nedostatek plechovek a zdražuje appeared first on Forbes.
]]>The post Kde dobít energii. Hotel v Mariánkách proměnil wellness v laboratoř dlouhověkosti appeared first on Forbes.
]]>Jeho budova je stará více než sto let, je postavená v secesním stylu, z jehož krásy těží dodnes. Leží v klidné části lázeňského města a kromě jedinečné architektury láká se svými pěti hvězdičkami nejen na čtyři bazény včetně venkovního vyhřívaného s celoročním provozem a vnitřního se slanou vodou, ale ukrývá i tajemství dlouhověkosti.
Foto Falkensteiner Hotels & Residences
Míří sem za ní hosté z celého světa, aby načerpali sílu a energii z přírodních léčivých pramenů. Rozsáhlý komplex hotelu prošel před pěti lety náročnou rekonstrukcí a je to na něm znát. Připadáte si tu místy jako v paláci. Stěny jsou zdobené mramorem, stropy zase výraznými lustry. Hned v lobby lze navíc ochutnat vodu z pramene Alexandra, který vyvěrá přímo v hotelu.
Je jedním ze čtyřiceti minerálních pramenů ve městě, v teplotě od sedmi do deseti stupňů, k nimž se přidává ještě dalších zhruba sto v blízkém okolí, jež společně s rašelinou dávají v Mariánských Lázních základ koupelím, zábalům a pitné kúře. Ostatně jejich výskyt v tak hojném počtu a s tak rozdílným složením a léčebnými účinky je balneologickou raritou.
Ale zpátky do Falkensteineru. Ten svůj soukromý pramen Alexandra využívá hned u několika procedur. Třeba jako pitnou kúru nebo v minerální koupeli. Voda je totiž bohatá na železo a volný oxid uhličitý.
Ten je v lázeňství vyhledávaný hlavně pro svou schopnost pronikat kůží do těla, kde okamžitě rozšiřuje cévy, výrazně zlepšuje prokrvení všech tkání, snižuje krevní tlak a urychluje látkovou výměnu. Užít si lze ale také holistickou masáž či celotělový zábal s přírodní rašelinou a koloidním stříbrem.
Než se do všech procedur ponoříte, můžete si vybrat, v jakém pokoji bydlet. V nabídce jich je přes 160. Od jednolůžkových až po apartmány se soukromým balkonem. S výhledem na venkovní bazén, nebo naopak do lesa.
Foto Falkensteiner
Foto Falkensteiner
Co musíte určitě zkusit, je právě wellness. Bazény jsou hned čtyři a všechny vyhřívané, s různou teplotou. Zážitkem je ten venkovní, v němž se dá plavat celoročně, za každého počasí – pokud vám nevadí, že vám na hlavu padá déšť či sněhové vločky. Hýčkat se však můžete nechat i v bazénu se slanou vodou nebo s vířivkou.
Bazény tady doplňují rovněž sauny – bio, infra, finská a parní lázně. Po náročném dni skvělý relax. Specialitou je ale koncept pro hosty, kteří touží po dlouhověkosti, vitalitě a zdravém životním stylu. Inovativní program uVida Dynostics, jejž tu nabízejí, v sobě kombinuje moderní diagnostické metody s individuálně nastavenými výživovými a tréninkovými plány.
Díky unikátní technologii uVida® každý odhalí, jak efektivně spaluje energii, jaký má metabolismus, poměr tuků a svalů a co tělo potřebuje nejvíc, aby fungovalo na maximum. Klidová metabolická analýza pak prozradí, jak tělo hospodaří s energií a jak lze snížit úroveň stresu. Naopak zátěžový test dokáže určit optimální tréninkové zóny a pomůže dosáhnout lepší kondice.
Foto Falkensteiner
Foto Falkensteiner
Foto Falkensteiner
Celý koncept pak skvěle doplňuje gastronomie ve stylu Balance Vital kuchyně. Ta čerpá hlavně z nabídky regionálních potravin s vysokou výživovou hodnotou. Šéfkuchař Miroslav Matejkin klade důraz především na místní produkty a odebírá sezonní potraviny z českých farem. Dokáže nakombinovat chutě a připravit netradiční pokrmy.
Pokud sem někdy zavítáte, určitě se budete chtít zase vrátit. Ať už pro samotné kouzlo hotelu, nebo i pro pocit, že tady objevíte tajemství dlouhověkosti.
Od 24. července do 14. srpna pořádá Falkensteiner Spa Resort Marienbad již popáté koncertní sérii Jazzové léto. Zahájí ji 24. července soubor Futur Swing, poslední červencový den vystoupí Jazz Fancies ft. Julia, 7. srpna se představí společně František Uhlíř s Britem Andym Schofieldem, sérii uzavře 14. srpna kapela Work, Shop and More. Pro hotelové hosty jsou koncerty Jazzového léta zahrnuty v ceně pobytu. Vstupenky pro veřejnost jsou k dispozici za 200 korun.
The post Kde dobít energii. Hotel v Mariánkách proměnil wellness v laboratoř dlouhověkosti appeared first on Forbes.
]]>The post Intel těží ze zájmu o AI. Výrazně zvýšil tržby a vyhlíží další zisky appeared first on Forbes.
]]>Podle účetních standardů GAAP ale firma vykázala čistou ztrátu připadající na Intel 11 miliard dolarů, tedy 2,16 dolaru na akcii.
Na očištěné bázi naopak dosáhla zisku 2,2 miliardy dolarů a zisku 0,42 dolaru na akcii. Provozní marže se z loňské ztráty výrazně zlepšila na 11,1 procenta, očištěná provozní marže činila 17,2 procenta.
Růst táhly hlavně divize navázané na AI a datová centra. Tržby skupiny Data Center and AI vzrostly o 59 procent na 6,3 miliardy dolarů, klientská divize stoupla o třináct procent na 8,9 miliardy dolarů a Intel Foundry zvýšila tržby o 31 procent na 5,8 miliardy dolarů.
Pro třetí čtvrtletí Intel očekává tržby v rozmezí 15,8 až 16,8 miliardy dolarů a zisk na akcii 0,31 dolaru, respektive 0,38 dolaru na očištěné bázi.
The post Intel těží ze zájmu o AI. Výrazně zvýšil tržby a vyhlíží další zisky appeared first on Forbes.
]]>The post Je mi jedno, že občas překročím pravidla, hlavně když se nám daří, říká šéf Henkelu appeared first on Forbes.
]]>„Vždycky jsem byznys bral jako sport a chci být lepší než ostatní,“ říká v rozhovoru pro Forbes muž, kterého rozčiluje třeba to, že v Evropě si podle něj lidé zvykli vnímat práci přesčas jako něco amorálního. „Byznys se nedá dělat s mentalitou, že v pět mám padla,“ říká manažer společnosti, která v Česku ročně utrží přes šest miliard korun.
Henkel, který letos zároveň slaví 150 let od svého založení, je silný i v průmyslové části, vyrábí například speciální lepidla pro automobilový průmysl. Hlavní základ je ale v rychloobrátkovém zboží pro domácnosti, ať už to jsou prací prostředky, nebo šampony.
Máte v tomhle segmentu vůbec něco jako hlavní sezonu, nebo jedete nonstop celý rok?
U spotřebitelského zboží máme sezon hned několik. Praní a čištění jede sice celoročně, ale má obrovské vrcholy okolo Vánoc a Velikonoc. V létě zase naskakují fáze mytí a péče o vlasy, protože lidé jsou víc venku a na dovolených, v zimě startuje plesová sezona a s ní styling.
Třeba u mytí oken je to úplně jednoduché. Jakmile se blíží Velikonoce, stoupnou prodeje klidně na trojnásobek. I když to není ani tak o kalendáři, jako o prvním jarním slunci. Lidé se podívají proti oknu a jdou nakupovat. A pak je tu prosinec, kdy v kategorii péče o tělo vystřelí prodeje na dvojnásobek.
Myslíte vánoční kosmetické balíčky?
Přesně tak. Češi jsou v tom extrémně specifičtí. V Evropě je málo zemí, kde lidé dávají pod stromeček věci na mytí. Když se v západní Evropě pokoušíme prosadit vánoční balíčky s kosmetikou, dívají se na nás na centrále nevěřícně, jestli si to lidé dávají opravdu z lásky. Bohužel to tak je.
Babička už neví, co koupit, tak vnukovi přinese balíček sprchových gelů. Pro marketing je to fascinující věda. Jeden člověk nakupuje a druhý spotřebovává. Musíte designovat obal tak, aby byl dostatečně atraktivní pro babičku, ale neurazil ani teenagera.
Čím se český zákazník ještě vymyká?
Klidně dá víc peněz najednou, když nakonec ušetří. Rád se předzásobí, což na Západě neznali a dlouho nám odmítali dělat větší balení. Právě rozdíly ve velikostech pracích dávek vedly k diskusi o takzvané dvojí kvalitě.
Dnes už jsme to dohnali, u předdávkovaného praní dokonce mladší generace jede víc než na Západě. Co nám ale zůstává, je extrémní péče o prádlo. Většina českých domácností striktně vyžaduje aviváže a doplňky, aby prádlo vonělo. Na Západě to tak běžné není.
Promítá se naše povaha i do toho, jak lidé reagují na novinky?
Zásadně. Češi jsou obecně daleko pesimističtější než zbytek Evropy. Vidíme to při lokálních testech nových výrobků a studiích chování. Máme jedny z nejnižších benchmarků na kontinentu. Když dáte Italovi a Čechovi otestovat úplně stejný produkt a chcete hodnocení na škále od nuly do padesáti, Čech řekne dvacet a Ital osmdesát. S tím musíme v marketingu kalkulovat.
Vnímáme svět zkrátka střízlivěji?
Ano a je to podobné jako v Německu. Souvisí s tím i to, jak lidé dávají najevo své postavení. Čím jdete v Evropě jižněji, tím spíš člověk jako první věc v restauraci vyskládá na stůl drahý telefon a klíčky od auta, aby udělal image.
Němec, i když má třikrát dražší auto, ho zaparkuje na kraji a sedí proti vám v obyčejném tričku, protože to pro něj není důležité. Na Západě se nikdo nestydí za to, že šetří. Čím víc jdete na Východ, tím víc záleží na prémiovém obalu. Lidé si rádi připlatí, aby to bylo vidět.
Foto Henkel
Stírají se rozdíly s mladou generací?
Trochu ano, protože všichni koukají na stejný TikTok a ty rozdíly se zmenšují. Mladá generace je oříšek.
V čem?
Třeba o praní vůbec nepřemýšlejí a je to pro ně nutné zlo. V nadsázce bych řekl, že by klidně do pračky nalili WC čistič, jen aby to splnilo funkci. Nechtějí tím ztrácet čas. Na druhou stranu stejný mladý spotřebitel, který si koupí nejlevnější prací prášek, neváhá utratit balík za nejdražší prémiovou péči o vlasy.
Dřív jste podle nákupního košíku odhadli ekonomickou situaci člověka. Dnes jsou lidé v úplně odlišných cílových skupinách současně. Fragmentace trhu je obrovská.
Jak do toho promlouvají sociální sítě a influenceři?
Je to obrovský fenomén. Dělám v tomhle oboru pětadvacet let a za posledních deset let se chování lidí, hlavně mladších generací, změnilo skokově. Pro nás to znamená dramaticky těžší cílení, protože každý sleduje něco jiného, obsahu je dnes násobně víc než před dvaceti lety.
Tehdy stačilo pustit reklamu v televizi a rychle jste oslovili velkou skupinu lidí. Dneska potřebujete daleko víc nástrojů a daleko rychleji ztrácíte pozornost diváka.
Mění se kvůli tomu i marketingové rozpočty a týmy?
Určitě. Ještě donedávna byla televize naše hlavní gró a stačila na to jedna agentura a jeden člověk. Dnes k tomu přibyly sociální sítě a e-commerce, protože čím dál tím větší část byznysu se prodává online a to potřebuje úplně jiné nástroje a jiné uvažování.
Liší se to ale podle kategorií, u praní pořád vede televize, protože tam je většina naší cílové skupiny. U kosmetiky a péče o vlasy v televizi už skoro nikoho neoslovíte, tam jsme z devadesáti procent v jiných kanálech.
Znamená to, že musíte do marketingu sypat víc peněz?
Stoprocentně. Za posledních pět let jsme do marketingu přidali zhruba padesát procent investic navíc. Samozřejmě v tom hraje roli i inflace. Ale je fakt, že pracujeme v jednom z nejkonkurenčnějších prostředí na světě, od dravé korejské kosmetiky až po lokální značky, kde má dnes vlastní řadu produktů každý druhý kadeřník.
Sociální sítě zpřístupnily prodej komukoli. Kde jste dřív měli čtyři televizní kanály, tam dnes soupeříte s tisíci kanály influencerů, kteří tvoří obsah a zároveň se snaží prodat.
Pomáhá vám s touhle záplavou dat umělá inteligence?
Bez machine learningu už dnes nedokážete efektivně spočítat návratnost kampaní a cílit na správné lidi. Lidský mozek na to nestačí. AI nám pomáhá komprimovat data, spojovat výzkumy a bleskově vyhodnocovat, zda je vizuál pro danou cílovou skupinu atraktivní a jestli se má fotit třeba v Paříži, nebo v Dubaji.
Propouštíte kvůli umělé inteligenci lidi?
V Česku ani na Slovensku ne. V Bratislavě máme obří sdílené centrum s 1800 zaměstnanci, které podporuje servisní činnosti pro více zemí. Když díky robotizaci a AI někde ušetříme pozice, naskočí nová agenda.
Budoucnost je v koexistenci s AI. Naopak stahujeme některé outsourcované činnosti zpátky do firmy. Dřív jsme na všechno měli kreativní agentury, teď mám v Bratislavě čtyři vlastní grafiky vybavené AI nástroji. Zvládnou labely a spoustu operativy sami, nemusíme to platit externě.
Foto Henkel
Jak se Henkelu daří v Česku po ekonomické stránce? Předloni jste dosáhli obratu přes šest miliard korun se ziskem necelých 300 milionů korun, jaký byl minulý rok a jak se vyvíjí letošní?
Ve spotřebitelském byznysu jsme na českém trhu dlouhodobě velmi úspěšní, v jednotlivých kategoriích jsme skoro vždy jednička nebo dvojka, na což jsem hrdý. Obrat držíme i přesto, že jsme opustili některé kategorie a značky, za rok 2025 máme meziročně mírný pokles, ale je to čistě důsledek optimalizace portfolia, a podobně to pokračuje i letos.
V posledních letech jsme skončili například s péčí o zuby, částí péče o pleť, zavřeli jsme Palmex, segmenty, kde to z hlediska efektivity nedávalo smysl. Naopak tam, kde zůstáváme, jsme mohli výrazně přidat a například Persil je lídr trhu a dál roste díky inovacím.
U barev na vlasy jsme loni uvedli prémiovou řadu Cream Supreme a letos rosteme jak obratem, tak celou kategorií. Zajímavé je to u stylingu, zatímco klasické praní jako trh klesá, protože spotřebitelé přechází k levnějším privátním značkám, styling naopak roste.
Máme tam nejrychleji rostoucí značku na trhu, Got2b, která neskutečně trefila současný trend a funguje napříč gendry. Takže v jednotlivých kategoriích to vypadá různě, ale celkově můžu říct, že jedeme podle plánu a jde nám to velmi dobře.
Jak váš byznys ovlivňuje válka v Íránu a drahá ropa?
Je to obrovské drama. Svět je extrémně volatilní a byznys nesnáší, když se pravidla mění každý týden. My jsme chemický koncern, většina našich výrobních surovin je na bázi ropy.
Už zhruba čtyři měsíce trpíme tím, že nám drasticky rostou náklady. V některých komoditách ceny surovin vyletěly o desítky procent, k tomu se místy úplně zablokoval dodavatelský řetězec. Žijeme ze skladových zásob, ale ty teď docházejí a my cítíme plný dopad.
Budete tedy zdražovat?
Snažíme se to řešit interními úsporami, ale pokud se situace rychle neuklidní, nějaké zdražení pro spotřebitele asi přijde. Je jen otázka, v jaké míře a ve kterých kategoriích. Sám se divím, že na trhu ještě není vidět velká inflace, protože logistické náklady musely vyskočit všem.
Zdražení je ale ta úplně poslední věc, kterou chcete udělat. Nemůžete přestřelit konkurenci a riskovat, že ztratíte zákazníka, do jehož akvizice jste investovali miliony. Kvůli pár procentům ceny ho ztratíte a pak utratíte dvojnásobek, abyste ho získali zpět.
Nikdo nezdražuje z radosti. Ale musíme doručit výsledky akcionářům a zaplatit zaměstnance. A i kdyby se krize za pár měsíců vyřešila, ceny se na původní úroveň už nevrátí. Nevrátily se po covidu, nevrátily se po vypuknutí války na Ukrajině, nevrátí se ani teď.
V Henkelu působíte přes 25 let, jak se za tu dobu proměnilo postavení českého trhu v rámci celé skupiny?
Henkel je rodinná, výrazně evropská německá firma a na českém trhu měla vždycky dobře našlápnuto, už za první republiky lidé znali Persil, takže povědomí bylo silné a vstup po revoluci rychlý. Pro Henkel to byl velký úspěch, protože sice v hlavních kategoriích máme globálnější konkurenty, ale tady jsme byli rychlejší, převzali některé místní značky a postupně se vypracovali na tržního lídra.
Nyní se strategie přesouvá k jednotnější evropské podpoře značek kvůli efektivitě, ale naše pozice tu byla výsadní od začátku, protože Česko, Slovensko a Maďarsko bylo dlouho prioritou investiční politiky koncernu.
Jak se mění role českého týmu, držíte si pořád prostor pro vlastní lokální iniciativu?
Mění se to. Náš úspěch byl postavený i na tom, že jsme si uměli lokálně vybudovat vlastní silné značky. S tím, jak v současné době hledáme efektivitu a jak fungují sociální sítě, už tolik věcí nejde dělat čistě lokálně, potřebujete centrální zázemí.
Pořád ale platí, že když se něco testuje ve střední a východní Evropě, Česko je jedním z hlavních partnerů, protože tu máme dobře edukovaný tým se zkušenostmi, a proto se sem soustřeďuje čím dál tím víc know-how.
Foto Henkel
Jak moc se vlastně zvýšil tlak na inovace?
Velice. Kosmetika potřebuje úplně jiné tempo. Dřív si korporace mohla dovolit vyvíjet produkt dva roky. Nyní vám někdo v garáži namíchá šampon a za měsíc ho přes influencery masivně prodává.
Náš cíl je teď dostat novinku na trh do půl roku od chvíle, kdy identifikujeme trend. Za poslední pětiletku jsme inovační cyklus zkrátili na polovinu, zhruba na jeden rok. Ale musíme jít ještě dál.
Pokud od nápadu po regál v obchodě neumíte produkt otočit do roka, jste historie. Pro velkou korporaci, kde každý manažer chce svoje razítko a čtrnáct dní na schválení, je to obrovská výzva.
Jak jde tahle rychlost dohromady s tím, že firma má 150letou tradici?
To se nevylučuje, naopak právě o tom ta tradice je. Důležitý je původní duch firmy, její zakladatel byl rychlý a rázný podnikatel, který věděl, že musí koupit konkurenty dřív, než stihnou patentovat vlastní věci. Teď je úkol udržet si tenhle duch i s padesáti tisíci zaměstnanci, kteří chtějí svoje benefity a home office.
Vy asi nejste úplně fanoušek práce z domova?
Jsem, sám jsem na něm dvakrát týdně. Jen nechci, aby byl zneužívaný v momentech, kdy potřebujeme být rychlejší. A taky vím, že tým musí fungovat pohromadě.
Vadí mi spíš to, že jsme si v Evropě zvykli vnímat práci přesčas jako něco amorálního, že chodíme do práce jen si vydělat a v pět končíme. Byznys se ale dělá v momentě, kdy něco prodáte a spotřebitel to koupí.
Co vám po tolika letech v tak velké firmě pořád dává drive?
Vystřídal jsem předtím dvě jiné korporace a Henkel mi pořád sedí v tom, že si zachoval ducha rodinné firmy, přestože je na burze. Vždycky jsem byznys bral jako sport. Chci být lepší a rychlejší než ostatní. A Češi jsou naprosto geniální v tom, jak obcházet rigidní interní procesy a vymyslet zkratku, aby věci fungovaly rychleji, když mají správnou motivaci.
Sám jsem měl štěstí, že mě firma každé tři až čtyři roky posunula na jinou pozici, takže jsem nikdy neměl pocit stereotypu. Beru to jako své vlastní podnikání.
Chci mít v každé kategorii lepší čísla než konkurence a chci mít v týmu lepší lidi než šéfové v kancelářích na druhé straně města. A když se nám daří, je mi vlastně úplně jedno, jestli kvůli tomu občas překročím pár interních korporátních pravidel. To si pak na centrále klidně vyřídím.
The post Je mi jedno, že občas překročím pravidla, hlavně když se nám daří, říká šéf Henkelu appeared first on Forbes.
]]>The post České Black Hawky znovu pomáhají ve Francii. Zapojí se do hašení požárů appeared first on Forbes.
]]>„Oba vrtulníky Black Hawk z Česka a Slovenska už jsou na cestě do Francie a během dnešního dne dorazí na místo nasazení. Jakmile budou připraveny k provozu, okamžitě se zapojí do hašení požárů v nejvíce postižených oblastech. Jsme připraveni pomáhat tak dlouho, jak bude potřeba,“ uvedl Aleš Kvídera, generální ředitel společnosti Helicopter Alliance.
Stroje budou působit v rámci mechanismu civilní ochrany Evropské unie a systému rescEU. Nasazení koordinuje Hasičský záchranný sbor ČR ve spolupráci s ministerstvem vnitra a francouzskými záchrannými složkami.
Vrtulníky používají závěsný bambivak s kapacitou přibližně 3450 litrů vody, který umožňuje rychlé shozy i v obtížně přístupném terénu. S každým strojem odletěl kompletní letecký a technický tým včetně pilotů, techniků a příslušníků HZS.
Jde už o druhé nasazení vrtulníků Helicopter Alliance ve Francii během krátké doby. Předchozí mise proběhla rovněž tento měsíc a aktuální zásah podle společnosti potvrzuje roli těchto strojů v evropském systému vzájemné pomoci při mimořádných událostech.
Ministerstvo vnitra a ministerstvo životního prostředí se skupinou spolupracují na zajištění leteckého hašení požárů doma i v dalších zemích Evropské unie.
The post České Black Hawky znovu pomáhají ve Francii. Zapojí se do hašení požárů appeared first on Forbes.
]]>The post Svět scrolluje míň, Češi víc. Proč používáme sociální sítě, když je nemáme rádi? appeared first on Forbes.
]]>Trend odstartovala loni v prosinci Austrálie, která jako první na světě zakázala sociální sítě dětem do šestnácti let. Francie ji tento týden následovala a stala se první zemí v Evropě, která zákaz pro mladší patnácti let schválila.
Británie a Spojené arabské emiráty už zákaz oznámily, Slovensko, Dánsko nebo Španělsko ho teprve připravují. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen navrhla „pozdější přístup k sítím“ pro děti v celé Evropě.
Česko – vypadá to – jde s pozvolnější skupinou zemí a sítě dětem v blízké době nezakáže, byť se pro zákaz vyslovili jak prezident Petr Pavel, tak i premiér Andrej Babiš. Nicméně od od září 2027 mají ze škol zmizet mobily, pokud novela projde Sněmovnou.
Sociální sítě na jednu stranu představují nebezpečí: lidé jsou na nich závislí, zanedbávají kvůli nim sami sebe, žijí v algoritmické bublině, krátká videa jim kradou pozornost nebo dokonce si na nich staví identitu. Na stranu druhou jde o zdroj trendů, zábavy, zpravodajství či edukace – komplexnější médium jsme tady nikdy neměli.
Člověk má na sociálních sítích nekonečné možnosti. Může se na nich naučit vařit, osvojit si fotbalovou kličku nebo se zdokonalit v programování – a to všechno velmi často zdarma.
Lidé se vzácnými onemocněními si jsou schopni díky sítím najít podobně postižené vrstevníky, které by ve svém okolí pravděpodobně nikdy nenašli. LGBTQ+ teenageři mají přístup k lidem, kteří jim pomohou pochopit, kým jsou. Klimatická či energetická krize – témata, která sítě dostávají do veřejného povědomí způsobem, jaký před nimi nebyl možný.
Přes tyto výhody britský list Financial Times loni zveřejnil analýzu chování 250 tisíc dospělých v padesáti zemích světa. A ukázalo se, že vrchol na sociálních sítích nastal v roce 2022 a od té doby čas strávený na nich konzistentně klesá. Navíc odcházejí ti, kteří tam dřív trávili nejvíc času.
Jakmile totiž jdeme hlouběji, zjišťujeme, že ne všechno je tak růžové. Stejně jako druhá světová válka mohla jedinci navodit PTSD, ne všichni posttraumatickou poruchu nabyli. A stejně tak ne každý se na sociálních sítích stane závislým a ne na každého to má stejný vliv. Rozhoduje – a vždy rozhodovat bude – jaký vztah si se sítěmi člověk vybuduje a co na nich konzumuje.
Jak to tedy je – dělají nás sociální sítě hloupějšími? A proč z nich lidé odcházejí? Pakliže tomu chceme porozumět, musíme se vrátit o více než dvacet let nazpět. Do roku 2005.
Internetová evoluce
Tehdy prošel internet proměnou, kterou by však jen málokdo dřív považoval za revoluci. Internetu, který se tehdy zrodil, dnes říkáme Web 2.0 a ve zkratce šlo o shluk několika změn.
Zatímco v původním internetovém světě 1.0 lidé na internetu fungovali zejména jako čtenáři, kdy se od jedné novinky dostávali klikem k druhé, Web 2.0 umožnil sdílet. Uživatelé rázem mohli nahrávat, vysílat a šířit jakýkoliv obsah, který jim přišel zajímavý – systém umožnil každému jedinci být kouskem internetové skládačky.
Přes všechnu chválu se nejvíc škrábali za uchem investoři. Problémem pro ně bylo, že z toho nic moc neměli. Nebyl z toho profit. A tak nastoupil první zlom a s ním takzvaná personalizovaná reklama, s ní se logika sítí začala nepozorovaně otáčet vzhůru nohama.
„Zákazníkem Facebooku je inzerent. A to, co inzerent od uživatelů chce, je pozornost. Facebook vybudoval nástroj, který pozornost převádí na příjmy,“ popsal ve videu dokumentaristy Matta D’Avelly generální ředitel Patreonu Jack Conte. Sítě přestaly být místem, kde se lidé setkávají – původní myšlenka Marka Zuckerberga pro Facebook – a staly se nástrojem, který těží lidskou pozornost jako surovinu.
A protože pozornosti má každý z nás jen omezené množství, technologičtí giganti ji začali chtít všechnu. „Kolonizují každou minutu vašeho života. Každá volná chvíle je chvíle, kdy byste se mohli dívat do telefonu,“ tedy přisypávat do peněženky těmto technologickým gigantům, dodává Conte.
Druhý předěl přišel už o rok později. V roce 2006 podnikatel a návrhář webového rozhraní Aza Raskin vymyslel zdánlivě nevinný doplněk, kterému se dalo jméno infinite scroll (nekonečný obsah).
Před tímto zlomem byl obsah na internetu omezený stránkami – jako ve vyhledávači. Když uživatel chtěl pokračovat, počítadlo stránek mu umožnilo pozastavit se a on se mohl rozhodnout odejít. Po Raskinově patentu už takový moment nepřišel.
Sám Raskin později řekl, že svého vynálezu lituje. „Byl jsem slepý k tomu, jaký to bude mít vliv a jak to bude využíváno – ne pro lidi, ale proti nim.“ Evropská komise se teď snaží infinite scroll u Mety a TikToku zakázat, prosadit povinné přestávky a změnit fungování doporučovacích algoritmů.
S třetí a pravděpodobně i nejtvrdší změnou přišel TikTok. Zatímco dřív měli uživatelé ve svém feedu lidi, které si vědomě vybrali, že budou sledovat, TikTok přišel s novinkou, která tento systém úplně rozdrobila. A zaujal strategii „místo toho vám ukážeme to, co si myslíme, že vás zaujme“. Implicitně šla platforma opět po zisku, chtěla optimalizovat čas, který na síti lidé stráví.
TikTok sice nevynalezl algoritmický feed, co ale rozluštil, byl kód virality – platforma byla schopna si uživatele na síti udržet, aniž by sám uživatel na ní měl jediného přítele. Zatímco ona získávala každým swajpem informace a data, podle kterých feed dolaďovala, lidé na ní trávili čas.
Vývojáři Mety to začali jako opičky implementovat a ze sociálních sítí se stala média, která se socializací mají už jen pramálo společného.
Asi nejvíc to dokresluje statistika, která říká, že na sociálních sítích dnes trávíme jen sedm procent času sledováním našich přátel. Zbytek uživatelé věnují content creatorům, influencerům, reklamním sdělením nebo dnes už velmi často taky AI-generovanému materiálu.
Kanadsko-britský spisovatel Cory Doctorow má pro tento posun pojmenování, které se v posledních letech ve společnosti vžilo: enshittification (v češtině by se dal pojem přeložit jako zes**čkovatění). Metodika je taková, že platformy začínají být prospěšné pro uživatele, pak začínají sloužit inzerentům a nakonec už slouží jen samy sobě.
To je důvod, proč současné aplikace už v žádném smysluplném slova smyslu nejsou sociálními aplikacemi, přestože se tak stále tváří. Jde o appky upřednostňující čas před obrazovkou, tedy zisk. „Jejich byznys model je screen time, nikoliv life time,“ popisuje britský novinář Johann Hari v knize Stolen Focus.
Feed jako meníčko
Před patnácti lety lidé přišli na YouTube, vyhledali si, na co se chtějí podívat, ukojili vlastní potřebu a spokojeně odešli. Podobně jako v restauraci. Dnes, na rozdíl od restaurace, do toho algoritmus zasahuje tak důkladně, že meníčka v klasické podobě zcela mizí.
„Teď si představte restauraci bez jídelních lístků, kde se posadíte, otevřete ústa a zařízení vám na jazyk položí kousek něčeho. Další sousto nedostanete, dokud to nesníte nebo nevyplivnete. Na základě měření doby žvýkání může restaurace upravit posloupnost soust tak, aby obsahovala co nejvíce chutí, které máte tendenci spolykat,“ popisuje algoritmický feed novinářka Joss Fong v tomto videu na kanálu Howtown.
K tomuto modelu hodně dopomáhá rychlý short-form obsah, o který se nestará jen TikTok, ale taky Reels na Instagramu či Shorts na YouTube. „Bez menu člověk ztrácí zkušenost výběru, naopak je neustále něčím novým překvapován,“ pokračovala Fong.
Jak rychle se short-form formát rozjel, ukazují čísla samotných firem. Na Instagramu představovaly Reels v dubnu 2022 zhruba dvacet procent času, který tam uživatelé stráví. O dva roky později Zuckerberg oznámil, že Reels už tvoří padesát procent veškerého času stráveného v aplikaci. Podobnou trajektorii na YouTube ukazuje graf níže.
Krátkopasážní formát se stal odpichovacím bodem pro technologické společnosti. A Zuckerberg loni v říjnu na další konferenci naznačil, kam celá věc směřuje. „Sociální sítě prošly zatím dvěma érami. Nejdřív byl veškerý obsah od přátel, rodiny a účtů, které lidé sledovali přímo. Ve druhé éře přibyli content-creators a teď, když AI umožňuje jednodušší vytváření obsahu, přidáváme do systému další obrovský korpus.“
Co nám algoritmy způsobují?
Psychologie sociálních sítí je příliš komplexní, než aby mohlo být plošně řečeno, že jsou sítě od základu špatné. Korelace neznamená kauzalitu – z toho, že někdo víc konzumuje sociální sítě, automaticky neplyne, že je jeho život víc rozdrobený. Záleží na mnoha okolnostech.
Jednou z nich může být i nedostatek spánku, kterému sociální sítě přihrávají. Studie publikovaná v dubnu 2026 v časopise Addictive Behaviors chtěla zjistit, jak problematické používání sociálních sítí ovlivňuje duševní pohodu. Ukázalo se, že sítě samy o sobě duševní pohodě přímo neškodí.
Kolik tedy z toho, co přisuzujeme algoritmu, je ve skutečnosti problém chronicky vyčerpané populace?
Cesta k poklesu vedla skoro výhradně přes narušený spánek. Kolik tedy z toho, co přisuzujeme algoritmu, je ve skutečnosti problém chronicky vyčerpané populace?
Na otázky podobného typu se za šest let snažil odpovědět tým psychologa Davida Šmahela na Masarykově univerzitě. „Z výzkumu víme, že horší duševní zdraví koreluje s vyšším používáním sociálních sítí. To ale znamená především to, že adolescenti s horším duševním zdravím sociální sítě více používají,“ vysvětluje Šmahel pro Forbes.
Jinými slovy sociální sítě nutně nezhoršují psychické rozpoložení. Pro většinu dospívajících je vliv sociálních sítí na duševní zdraví v podstatě neutrální, pro menší část je negativní, pro některou část dokonce pozitivní.
„Nic takového jako zdravá míra neexistuje,“ říká Šmahel a doplňuje, že každý z nás ji má danou jinak. „K ublížení přes sociální sítě může dojít během několika minut – třeba když dítě uvidí násilný obsah, na který není připravené. Naopak jiný dospívající se přes ně může hodiny učit něco pozitivního, třeba moje dcera se naučila vařit primárně přes Instagram.“
Když se jeho tým zaměřil na stres, zjistil, že zvýšené používání chytrého telefonu ho zvedlo zhruba pětině dospívajících, přitom u nikoho se stres nesnížil. Roli zde nehrál jen čas, ale i způsob, jak lidé trávili čas na telefonu.
Zároveň viník není pouze jeden. Pakliže se budeme jako společnost soustřeďovat na vymýcení závislosti na technologiích a sociálních sítích, můžeme zapomenout na další podbody, které s mentálním zdravím korelují.
Proč tedy společnost couvá z něčeho, co jim podle výzkumů ve většině případů ani tolik neškodí? Odpověď hledejme spíš v tom, čím pro nás sociální sítě přestaly být.
Jak to vypadá v Česku?
Zatímco Financial Times popisují konzistentní odliv ze sociálních sítí, Česko jde proti proudu – a není samo, času stráveného scrollováním přibývá i v Severní Americe.
Podle AMI Digital Indexu tráví česká generace Z na sítích v průměru 220 minut denně, což je meziročně o deset minut víc. Čas ubírají jen nejstarší uživatelé – jenže i tenhle ukazatel svádí k mylnému závěru.
„Na první pohled to může působit jako paradox, ale podle mě to dobře ukazuje rozdíl mezi deklarovaným ‚odchodem ze sociálních sítí‘ a reálným chováním lidí,“ říká pro Forbes šéfka sociálních sítí v digitální agentuře AMU Digital Veronika Březinová.
„Spíš jde o únavu z původní podoby sociálních sítí, tedy aktivního sdílení a veřejné prezentace sebe sama. To ale neznamená, že lidé tráví méně času v digitálním prostředí. Jen se změnil způsob konzumace,“ doplňuje Březinová.
Česko je v tom podle Březinové jen lehce opožděné: „Západní trhy už intenzivněji řeší digitální detox a odpojování se, zatímco u nás je sociální obsah stále velmi silně propojený s každodenní zábavou.“
Mizí přitom hlavně tvorba, ne konzumace. Fenomén, který americký spisovatel Kyle Chayka pojmenoval jako „posting zero“ – stav, kdy obyčejní lidé přestávají mít důvod sdílet svůj život online – pozoruje Březinová už i v Česku. „Lidé jsou na sociálních sítích stále aktivní jako konzumenti obsahu, ale výrazně méně aktivní jako jeho tvůrci. Scrollujeme víc než kdy dřív, ale veřejně sdílíme méně.“
Z dat AMI Digital je patrné, že každá generace je na sociálních sítích v tak trochu jiné fázi. Omílaná generace Z sice minuty meziročně přidává, růst ale už několik let zpomaluje – sítěmi je prakticky saturovaná. Nejrychleji dnes naopak rostou mileniálové, kteří jsou na sítích jako ryby ve vodě a jejich život na nich je i generačně nejpestřejší.
Za rohem je generace Alfa, která toho hodně přebírá od gen Z, ale vychovávají ji mileniálové, takže jaké návyky si vybuduje, zatím nikdo netuší. Generace se ze sítí nestahují společně, každá jde jinou rychlostí i jiným směrem.
Mezi nejsilnější platformy v Česku stále patří YouTube, Facebook a Instagram. TikTok si nadále drží důležitou roli, nicméně pomalu a jistě jej začíná zastiňovat Pinterest, který na české scéně posiluje.
Kam spějeme?
Už v šedesátých letech přišel zakladatel torontské školy, kanadský teoretik médií Marshall McLuhan, s tezí, která se stala jádrem technologického determinismu. Jeho motto „medium is the message“ (médium je poselství) říká, že nás nepřetváří ani tak to, co technologií posíláme (obsah), jako spíš její vlastní struktura, tempo a logika.
A přestože McLuhan neměl o jakémsi algoritmickém feedu v šedesátých letech ani páru, jeho princip nadále platí. Novodobá média jsou na míru šité stroje, které konzumenty formují bez ohledu na obsah.
A pokud si sami položíme otázku, kam společnost směřuje, odpovědí a hypotéz je spousta. Zeptáte-li se Kylea Chayky, spisovatele, který trend „posting zero“ pojmenoval, nikterak veselá odpověď to není. Sociální sítě se podle něj budou čím dál víc podobat televizi – pasivnímu sledování profesionalizovaného obsahu, kde se YouTube, TikTok a Netflix slévají do jediné nerozlišitelné kaše.
Chayka ale sází na to, že vzniknou nové prostory pro to, co veřejný feed přestal umět – lepší způsob, jak být a zůstat ve spojení. „Peak sociálních sítí v nás možná probudil hlad po osobním setkání,“ míní. Sám doufá, že má pravdu.
„Takhle se nemluví o něčem, co milujeme,“ uzavírá britská novinářka Gaby Hinsliff v britském deníku The Guardian. „Takhle se ohlížíme za vztahem, kvůli kterému jsme byli nešťastní.“
The post Svět scrolluje míň, Češi víc. Proč používáme sociální sítě, když je nemáme rádi? appeared first on Forbes.
]]>