V češtině přilepíme „ne-“ ke slovesu v kladné větě a máme z toho větu zápornou „Pracuješ. – Nepracuješ.“, pouhým zvednutím intonace na konci oznamovací věty vytvoříme otázku „Pracuješ. – Pracuješ?“. Zájmena osobní (já, ty, on, ona…), v angličtině nezbytná, nepoužíváme, a když, tak pouze pro zdůraznění „Nemám. – Já to nemám.“, nebo pro kontrast „On pracuje, ale já nepracuju.“. V tomto ohledu je naše mateřština báječně jednoduchá a snadná a náš mozek celkem zlenivělý.

Angličtina a její přidávání pomocného slovesa DO v přítomném čase a změna slovosledu ve všech dvanácti časech je proto pro český mozek na začátku pěkná nálož. Ale jen zdánlivě, je to pár pravidel a jde jen o to, dostat je co nejrychleji pod kůži. Přesto však mnoho českých začátečníků uvízne u této technikálie s tím, že angličtina je těžká, a nebo ještě lépe, že jsou na jazyky hloupí. Řešení je přitom tak jednoduché – nastřílet dostatečný počet vět tak, abyste si opakováním vytvořili řetězec mozkových synapsí, přestali nad tím přemýšlet a nechali svůj mozek pracovat za vás.

Pes údajně potřebuje až 4000 opakování řetězce povel – aktivita, aby na daný povel spolehlivě reagoval. Řekněme, že jsme na tom s naším jeden a půl kilovým mozkem lépe a stačí nám vytvořit třeba 200* vět se stejnou slovesnou konstrukcí, např. zápornou otázkou v předpřítomném čase průběhovém (Present Perfect Continuous):

1. Have you not been running?,

2. Has she not been speaking?,

3. Have I not been sleeping?

4. …

5. …

200.

abyste při konverzaci přestali zpomalovat a přemýšlet na tím, kam umístit „not“, že je třeba vyměnit pomocné sloveso have s podmětem aby vznikla otázka, že v průběhových „předčasech“ je vždycky druhé pomocné sloveso „been“ a že v průběhových časech je vždy koncovka -ing.

Všechny tyto kroky nutně proběhnou, ať chcete nebo ne, ale pokud jim stále ještě věnujete vědomou pozornost, zahltíte v tu chvíli svůj mozek a skončí to úplně stejně, jako když ve svém počítači otevřete deset programů najednou. Vaše operační paměť zkrátka spadne.

Pokud náhodou nezpomalíte, nebo se nezaseknete už po výše zmíněném balíčku pravidel, s jistotou se o to postará následující balíček otázek, které se do vaší vědomé mysli začne drát hned vzápětí: A neměl by tu být spíš předpřítomný čas prostý „Have you not run?“, Jak se to liší od „Haven’t you run?“? Nebo je to už čas minulý prostý „Did you not run?“?

Výsledkem pak je, že při pokusu o seznamovací klábosení se sklenkou vína na banketu váš protějšek trpělivě počká, až poskládáte svých pár konverzačních frází (nebo čistou Czenglish, pokud budete kreativní :-)), a s krátkou omluvou ve zjednodušené angličtině se po pár minutách vytratí pro jednohubky

Pokračování pak už závisí na dvou věcech: na trpělivosti – jste zkrátka pomalí a buď to časem vzdáte (vy, a vaši konverzační parťáci), nebo vydržíte a postupně zrychlíte. A taky na času, do kterého těch dvě stě vět rozložíte: můžete to efektivně udělat za pár týdnů a nebo taky za pět let. Nesmíte totiž zapomenout, že další tisíce vět budete potřebovat na spoustu dalších gramatických jevů a ono se to nahromadí. Ideální samozřejmě je, když se to děje postupně, ale dostatečně svižně.

Čím dříve si odškrtnete tyto technicko-provozní jazykové záležitosti jako zvládnuté, tím rychleji překonáte mělčinu věčných začátečníků a začnete si komunikaci v angličtině opravdu vychutnávat. Efektivita drilových cvičení v této fázi učení je zatím stále ještě nepřekonaná. I moderní prostředky jako Duolingo jsou (mimo jiné) na cíleném opakování postavené. Na druhou stranu má dril svůj jasný konec – v momentě, když už to pro vás začne být nuda víte, že jste v cíli:-).

Článek publikovaný na Medium.com

_{* Jedná se jen o příklad. Mohlo by to být i 157 nebo 310:-). Žádný magicky přesný počet opakování neexistuje. Každý jsme jiný, někdo je rychlejší, někdo pomalejší. Stejně tak i různé gramatické jevy se nám učí lépe, nebo hůře. Určující je „moment nudy“, kdy nad tím přestanete přemýšlet.}

The post Proč dril nepatří na smetiště jazykového vzdělávání appeared first on Angličtina pro dospělé.

U středně pokročilého studenta se zřetelně projevuje rozdíl mezi pasivní (čtení, poslech) a aktivní (mluvení, psaní) znalostí jazyka. Jeho hlavním cílem je tedy získat jistotu v používání pokročilé gramatiky při konverzaci, přejít od “Czenglish” (přímý překlad českých frází) k používání přirozených anglických idiomů a rozvinout svůj psaný projev. Při zvládnutí stupně B1 se student dostává se do stavu, kdy pasivně rozumí většině běžných rozhovorů mezi dvěma rodilými mluvčími, kteří už v jeho přítomnosti neberou shovívavý ohled na jeho jazykovou úroveň. Výzvou pro středně pokročilého je aktivně se do takovéto debaty – za udržení plynulosti a tempa – zapojit.

The post Středně pokročilý appeared first on Angličtina pro dospělé.

Mírně pokročilý už jen nestřílí slovíčka v určitém pořadí, ale vědomě používá gramatické struktury. Zpravidla ovládá přibližně 500 – 1000 slov. Bez rozmýšlení tvoří jednoduché tázací i záporné věty v přítomném čase, ale jeho vyjadřování v minulém, či budoucím čase chybí jistota a plynulost. Také v používání podmínek, souvětí, předložek, způsobových sloves atd. velmi často chybuje. Úskalím této úrovně je, že “je mi rozuměno, ale sám moc nerozumím”.

Výzva pro mírně pokročilého studenta spočívá v rozšíření slovní zásoby, posílení jistoty při vlastním projevu a získání pohotovosti při poslechu a porozumění rodilým mluvčím. Z pohledu jazykového koučinku je v této fázi klíčové, nakolik je studovaný jazyk přirozenou součástí klientova každodenního života, což mnozí na začátku studia často podcení.

The post Mírně pokročilý appeared first on Angličtina pro dospělé.

Falešný začátečník je v dnešní době mezi zájemci o angličtinu nejčastější případ. Má jistou slovní zásobu, kterou je schopen v jednodušších situacích prakticky použít, ale začíná s jazykem už po několikáté, bez schopnosti posunout se dál. Jiným typem falešného začátečníka je člověk, který se k cizímu jazyku vrací po delší době. I jazykově nadaný člověk může v angličtině ustrnout na elementární úrovni, pokud opomene pracovat na vlastní motivaci, budovat si prostředky pro udržení vytrvalosti a pracovat s dílčími cíly. Právě tyto složky jsou přirozené pilíře jazykového koučinku. Pomůžu Vám najít v sobě sílu začít a už nepřestat.

The post Falešný začátečník appeared first on Angličtina pro dospělé.

Je-li to Váš případ, tak už podrobný vstupní rozhovor Vám ušetří spoustu času i peněz za případné slepé uličky (zbytečně nakoupené učebnice, slovníky příručky, či nevhodné kurzy). Spolu velmi přesně zjistíme ČEHO (cíl) chcete v angličtině dosáhnout a PROČ (motivace), KOLIK času tomu chcete (můžete) věnovat a jak dlouho (vytrvalost) a JAKOU cestou (metoda) Vašeho cíle dosáhnout. Seznámím Vás se základními způsoby jak studovat cizí jazyk. Pomůžu Vám vybrat to nejvhodnější pro Vás a podělím se s Vámi o své zkušenosti.

The post Úplný začátečník appeared first on Angličtina pro dospělé.