Půjčovna byla po letech přesunuta z Kobylis do prostor firmy výškové práce ALTITUDO !!!

The post Nová adresa půjčovny – Na Zlíchově 13 first appeared on Climb & Splitboard !.

Oddílový běžky přinesly pod vlivem večerního pivka rozhodnutí sejmout ještě letos několikaletý pytel z Blancu, (zde). Honza na tohle rozhodnutí nezapomněl a tak i přes hysterickou předpověď frantíků (lavinová 3-5, 50-70cm sněhu v pátek, vítr 100km/h) pro nadcházející víkend (16.-18.5.) volá do zbraně. Nejsem nadšen. V pátek odpol, ale dochází na jeho slova, i meteofrance vyklidňuje a slibuje dobrou podmínku na pondělní vrcholovou zteč.

Odjezd v 19 ze smíchovský agipky, aklimatizační 4h spánku ve 1300m kolem FR-Švajc hranice, příjezd do Chamonic v 8. Kupujeme lístky na lanovku a krámujeme. Nevšímáme si, že fronta mezitím roste. Když už je dost dlouhá tak v ní konečně stojíme, překvapivě to jde celkem rychle. Nahoře jsme cca v 10:30. Traverz po ledovci, místy pod seraky, parádní počasí. Na Muletce jsme ve 4. Je plná tak akorát, dostáváme i postele. K večeři hrachovka a maso, nášupy dle libosti, na závěr pudink a láhev vínka pro lepší aklimatizaci. U stolu sedíme s dvěma horskejma vůdkyněma na dovče, je o čem povídat.

Ve 2:00 budíček. V plánu je ještě aklimatizační noc ve wintráči na Gouteru, tak nikam nespěcháme, vyrážíme poslední, ve 3. Jde to dobře, je teplo. V 7 jsme téměř na Dome de Gouter. Měníme plány, vrchol zkusíme dnes. Pod Valotkou Honza zakopává nadbytečné jídlo a ukládá si jeho souřadnice. Já přebytky vyndavám na Valotce, vaříme čaj, padá na mě spánek asi na 10 min a přináší spoustu nových sil. Mára balí lovečák a kuskus, co jsem já vyndal. Vyrážíme na rozdíl od většiny, která nechala lyže na Valotce, já se splitem na zádech, Honza stejně s lyžemi. Mára je odmítá sundat, pokračuje na nich po exponovaném hřebeni až na vrchol. Kolem 4600 m n.m. už počet odpočinkových nádechů přesahuje počet kroků. Přesto jsme ve 14:00 na vrcholu. Sami, počasí a výhledy luxusní. Paráda, teď už to jen sjet.

Po vymrzlých nafoukaných patvarech sjíždíme a asi 200 m snášíme po ledové krustě do sedla Brenvy. Odtud už je sjezd lepší, mezi velkými seraky, v těžkém sněhu na Grand Plato, potom už po vyjeté stopě kličkovaná mezi trhlinami až na Muletku. Na chatě nával, pondělí slibuje poslední krásný vrcholový den pro nadcházející týden. Získáváme 2 postele v různých místnostech a jednu matraci v jídelně.

V pondělí sjezd a dlouhý traverz s odtátými hřebínky a sypkou ledovcovou morénou na závěr, zpátky na lanovku. Ve 3 ráno dorážím domů a chvíli mi trvá, než mě únava a zážitky nechají usnout.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Sundání pytle na Mont Blancu – splitboardem first appeared on Climb & Splitboard !.

Krásnej kopec, 4. nejvyšší v Rakousku je zároveň téměř ideální cíl túry na splitech. Nástup vede plochým údolím bez nepříjemných traverzů (jen pozor na lavinky, kterých na jaře dojíždí na cestu celkem dostatek – jedná se ale jen o jeden exponovaný úsek). Potom překročíte potok a stoupáte krpálem na Novou pražskou chatu. Na ní si můžete třeba zabouldrovat ve skeletech a pak už hurá po ledovci na vrchol.

Zánovní testovací Scarpy na splitu s redukcí na Dynafitovou špičku odvedly skvělou práci.

O tom, jakou krásnou túru můžete zažít nejlépe vypoví fotky od Onry Kuby – posuďte sami.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Grossvenediger na splitboardu 8.-9.3. 2014 first appeared on Climb & Splitboard !.

Seznam vybavení:

–          Držáky na stůl (je možno snadno vyrobit ze dvou hranolů s protiskluzovým povrchem a se zářezem na uchopení „lyže nastojato“)

–          Brusný kámen 2x

–          Pilník (na pilu)

–          Cidlina

–          Úhelník

–          Žehlička

–          Škrabka z plexiskla

–          Čepel perořízku

–          Platební nebo jiná plastová karta

Materiál ke spotřebě:

–          Kofixová svíčka

–          Vosk

Pro fajnšmekry:

–          Brusná guma

–          Úhelníky pro úhel spodní hrany

–          Nylonový a bronzový kartáč

Pracovní postup:

1. Úprava skluznice “na hrubo“ :

Ostrou hranou cidliny zarovnáme otřepy skluznice kolem provozních zářezů. (Cidlinu je neprve třeba naostřit na „grot“ silným přejetím jejího boku ocelovým válečkem).

2. Hrany

Lyži upevníme ”nastojato” (jednou hranou vzhůru). Nejprve srazíme otřepy hran brusným kamenem (pilník by otřepy zničily). Vnější úhel hrany zachováme přiložením kamene na úhelník (u splitboardu použiji 91°, tzn. hrana má 89°). Poté následuje nabroušení  celé hrany pilníkem tak, aby zmizely větší poškození. Jemnější nabroušení provedeme opět brusným kamenem a finální začištění potom případně brusnou gumou. Lyži opět položíme skluznicí vzhůru. Spodní úhel od skluznice (1-2°) zachováme podložením brusného kamene plastovou kartou ve vzdálenosti cca 5 cm od hrany. Poté hranu nabrousíme přejížděním kamene  zároveň s kartou v nastavené poloze.

3. Zakapání děr kofixovou svíčkou

Svíčku zapálíme nad cidlinou položenou na skluznici, přiblížíme ji k jejímu povrchu a necháme rozhořet modrým plamenem (ne žlutým). Poté zakapeme zářezy, svíčku držíme vodorovně a velmi blízko skluznici. Po zakapání díry s ní opět přejedeme nad cidlinu.  Nadbytečný kofix seřízneme po chvíli (ale ještě za tepla) čepelí perořízku, a začistíme opět cidlinou.

4. Struktura skluznice

Nejprve obnovíme hrany brusného kamene (pokud je to třeba) vzájemným broušením dvou kusů o sebe pod tekoucí vodou. Poté vytvoříme po celé délce a šířce skluznice texturu přejížděním zatíženou hranou kamene ve směru jízdy.

5. Voskování

Provádíme při pokojové teplotě. Žehličku nastavíme na 130°C (z vosku by se nemělo kouřit, abychom nepřipálili skluznici). Sjezdový vosk necháme roztát na plotně žehličky a pokapeme s ním celou skluznici. Poté zažehlujeme – čím déle, tím hlouběji vosk pronikne do pórů skluznice. Po úplném vychladnutí skluznice stáhneme důkladně přebytečný vosk plastovou škrabkou (například destička z plexiskla). Fajnšmekr zbytky vosku vyčistí ještě nylonovým a nakonec bronzovým kartáčem.

Servis je hotov. Provádíme jej dle potřeby většinou 1 – 2 x za sezónu. Voskování samotné provádíme častěji, dle potřeby. Na konci sezóny necháme přebytečný vosk na skluznici – zabráníme tak jejímu zbytečnému vysychání.

Příště: ambulantní oprava vytržené hrany

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Základní servis hran a skluznice first appeared on Climb & Splitboard !.

O tom, jak probíhaly první testy našeho „tvrdého“ setupu se dočtete v článku  na Freeride.cz.

Kompletní galerie obrázků:

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post První test splitboardu s „tvrdým“ setupem first appeared on Climb & Splitboard !.

Ondra Kuba mi poslal krátkou , ale pregnantní zpávu z prvního únorového víkendu na Villacher Hutte, kde si slušně užili prašanu i lavinek…

„… pokouseli jsme se o Hochalmspitze, je to v Maltatalu, snehu tam je taky mraky a behem vikendu jeste asi pul metru pripadlo. Uz pristup na chatu byl dost narocnej, protoze cesta nebyla proslapla a ani autem jsme se kvuli snehu nedostali tam co jsme puvodne chteli, takze to bylo asi 15 km s prevysenim 1400m.

V sobotu uz nesnezilo a bylo celkem hezky, tak jsme zkusili vyrazit na vrchol, foukal ale dost vitr, coz se pozdeji ukazalo jako dost zasadni. Hned nad chatou byl prudsi svah asi 30-35 stupnu, kde jsme cikcak slapali a zrovna kdyz jsem se chystal prejit oblej nafoukanej hrbet, za kterym uz byl mirnejsi teren, tak to prasklo a cely se dalo do pohybu, s rukou na tahle u ABSka jsem cekal kdy mi to podrazi nohy, nakonec to ale u me jeste nemelo moc silu a snih mi projel mezi nohama aniz by me strhnul, nez to dojelo ke klukum pode mnou tak to ale trochu nabralo na rychlosti a smetlo je to, nastesti vsichni zustali na povrchu, akorat poztraceli naky lyze, hulky a cepice, nakonec jsme vsechno nasli az na jednu hulku, coz je dost dobra bilance. Celkove mela lavina tak 200m a sirku asi 50, deska tak 5-15 cm. Pozdejc sjela jeste jedna podobne velka lavina hned vedle asi jak byl svah narusenej a porad foukalo cim dal vic, takze jsme se uz o nic nepokouseli a jenom se placali kolem chaty, odpoledne zas zaclo snezit. Druhej den jsme vyklidili chatu a jezdili po pas v prasanu v lesich pod chatou, kde to bylo i celkem bezpecny diky tomu, ze tam nepusobil vitr.

The post Laviny na Villacher hutte first appeared on Climb & Splitboard !.

Po 4 dnech sněžení a jednom dni vánice se udělalo azuro. Přes noc vítr téměř ze všech jižních směrů vyfoukal desky, auta na parkovištích se proměnily ve výlezy velkýho sněžnýho krtka a množství pluhů na silnici podstatně přečíslilo počet aut.  Jdeme jezdit!

Jižní svahy rychle těžknou pod nohama a navíc jsou pokryty krustou. Sever! to je jiná. Prašanu po pás, nemá dno. Tak tohle jsem doteď viděl jen na vimeích z Aljašky. Systematicky projíždíme všechno, co se dá, až nakonec k večeru sjíždíme velký jižní svah k domu, vysíleni tímhle jedinečným snowpornem.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Val d’Allos snowporn first appeared on Climb & Splitboard !.

Jak bylo již napsáno v dřívějším článku, mnohdy je výhodnějši dát na splitboardu přednost tvrdému vázání před (vázáním) měkkým. Tento fakt si uvědomuje velká část spliterů a proto každý rok vznikají nové systémy a firmy, které tvrdá vázání vyrábějí. V tomto příspěvku představím nejobvyklejší systémy:

1. Voilé MTN plate binding kit:

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

 Základní klasika, kterou zná každý – dvoudílné vázání, které je třeba upevnit na slidertrack (ten je součástí universal splitboard interface, lze také koupit samostatně).

Váha: 0,64 kg + slidertrack 0,4 kg = 1,04kg / pár

Mírnou nevýhodou je zvýšené uložení boty nad deskou  a následný méně efektivní přenos síly z nohou jezdce do hrany prkna. Toto je však vyváženo cenovou dostupností a snadností přechodu z Voilé Universal Interface.

2. Další možností jsou Firstlight Bindings,

která vznikla jednoduchým navařením postranních lišt na slidertrack, čímž se bota dostala blíže k desce.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Váha:  0,946 kg / pár

3. Bomber industries vyrábějí též tvrdou nástavbu na slidertrack

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

4.       Tím nejlepším nakonec jsou bezesporu  

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Jedná se o výsledek precizní strojařské práce, u kterého bylo dosaženo maximální přiblížení boty a desky. Na celý systém, který obsahuje i  superlehkou „dynafit“ špičku a podpatku byly použity převážně odlehčené letecké materiály. Váha základní desky vázání je 440g, dynafitová špička a patka váží dohromady 150g.

Nevýhodou je vysoká cena (celý set stojí cca 800 USD).

The post Tvrdá vázání na splitboard first appeared on Climb & Splitboard !.

Marmolada – Punta d’Ombretta (3247 m n. m.) – Via Don Quixote (VI°+/VI°, A0; 950 m)

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Po dlouhé době vypadá předpověď na hory dobře i tři dny před víkendem, tzn. žádné bouřky. Naším cílem je cesta Don Quixote v jižní stěně Marmolady. Pokud by někoho zajímalo, po čem jsme to lezli, stručný popis geologie najde na konci příspěvku.

V pátek večer vyrážíme s Adamem, Burim a Honzou Plockem. Na pár hodin si schrupneme na kraji lesa někde u Kufsteinu, abychom byli druhý den čerství.  S Adamem chceme nastoupit již v sobotu brzy odpoledne a přespat na polici uprostřed stěny (s jedním žďárákem a péřovým spacákem) a ráno v klídku dolézt na vrchol. Přes Dolomity je však trochu zácpa, všichni se někam přesouvají s karavany a vůbec je nějak moc aut na silnicích, takže sice dojedeme až na konec asfaltky skrz kemp a lesem dál do kopců, ale stejně se vypakujeme docela pozdě. Cestou na Rifugio Onorato Falier (2080m) nedočkavě vyhlížíme, kdy již ve stěně poznáme podle nákresů cestu Don Quixote.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Buri s Honzou se ubytují na chatě a pomohou nám s věcmi k nástupu. Hned na začátku se nám podaří špatně nastoupit, protože cesta přes komín ubíhající vlevo vzhůru nevypadá moc lákavě. Začneme tedy moc vpravo a pak se komplikovaně dostáváme do správné linie. Jakmile se nám to povede, prostupujeme první délky celkem rychle. Začíná se šeřit, ale bivakovací plošina je stále v nedohlednu. Orientace podle několika nákresů cesty, které máme, také není snadná. Nakonec skončíme ve štandu ze tří starých skob a nevíme, jestli pokračovat doprava či doleva. Skoby vedou na obě strany. Navíc už je skoro tma. Po krátkém rozhodování vyhrává varianta zůstat a pokusit se alespoň trochu si přes noc odpočinout. Pokračovat za tmy, po vlastním jištění a nejistou cestou by bylo docela riskantní. U štandu je polička na sezení asi tak na půl zadku, takže většinu noci strávíme snahou se na ní alespoň chvíli udržet, abychom pořád neviseli v sedáku. Nakonec si ze smyček udělám i takové „stupátko“ pro nohy, což docela uleví. Ve společném žďáráku, péřovém spacáku a v péřovkách ani není zima, většinou. Se spánkem je to horší. Při sledování pohybu hvězd občas upadnu do spánku, ale jen tak na pár minut. Když jsou po třetí hodině ráno konečně vidět světla prvních čelovek směřujících k nástupům, mám radost a těším se na úsvit.

Je celkem chladno a nechce se nám ze spacáku. Posnídáme něco malého. A jakmile je vidět na stupy a chyty, vyrážíme. Z probdělé noci jsme dost unavení a je nám pořád chladno. V podstatě se celý den třesu zimou. Brzy nalézáme do neuvěřitelně oslizlé spáry, kterou bych lézt po tmě nechtěla. Několikrát z ní dokonce vyjedu. Kluci nás dolézají ještě před bivakovací policí. Tam si dáváme pořádné jídlo. Asi by se tu spalo pěkně v závětří. Objevují se další lezecké dvojky a provoz na cestě začíná docela houstnout. Několik délek se s nimi stále míjíme, ale nakonec je pustíme před sebe. Je to pak mnohem lepší. Zvlášť pubertální Frantíci byli dost otravní. Stejně se nakonec všichni ostatní zaseknout kousek pod převisem před nejobtížnějším úsekem, kde je snad šest nebo více lidí najednou u štandu a musí dlouho čekat. Převis je možné hákovat zprava, nebo čistě oblézt zleva. Většina jde zleva. Následuje pár délek, kde je moc pěkné technické lezení.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Po nich ještě kus lámavou a hůře zajištěnou cestou k vrcholu. Zde trochu bloudíme, ale nakonec to Adam trefí správně. Poslední délkou je choďák po volném kamení. Šťastní se ocitáme se západem slunce na vrcholu. Výhledy jsou super, uděláme pár fotek a rychle k sestupu, abychom stihli slanit za světla.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Celkem bez problémů nalézáme štand a slaňujeme na ledovec. Po zadku sjedeme neprudší část, jít se opravdu nedalo, zkoušela jsem to. Jsem ráda, že jsem si nevzala tenisky, ale boty s pořádným vzorkem na podrážce. Začíná se stmívat a my si jen matně pamatujeme směr ke stanici lanovky, odkud by měla vést turistická značka. Po tmě zakufrujeme a začneme scházet příliš dolů přímo k Lago di Fedaia. Cesta je to nepříjemná, samé balvany a klouzající šotolina. Jdeme hodně dlouho. Adama začínají chytat křeče do stehen. Oba jsem dost unavení. Kluci už nám nervózně telefonují, jestli jsme v pořádku. Nakonec zahlédnou i světla našich čelovek. Před námi se objevuje nějaký skalní práh a nelze odhadnout, bude-li možné jej překonat. Adam se rozhodne, že už nikam nejde a chce podruhé bivakovat. Nakonec ho tam nechám i s batohem a jdu se podívat, zda se přece jen nedá sejít k silnici u jezera. Cestou dolů narazím na červenou značku a zanedlouho i na kluky, kteří nám vyrazili naproti. Chvíli hledáme Adama a společnými silami se nám ho podaří přemluvit k cestě dolů. Za 15 minut jsme u auta, už jen přejedeme sedlo a zapíchneme to v lese kousek od kempu u Malga Ciapela. Konečne se po dlouhých 40 hodinách uložíme do vodorovné polohy.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Dolomity obecně mají hluboký a poměrně jednotný geologický základ z metamorfovaných hornin, nebo krystalické břidlice. Nad tímto základem se rozkládá obrovský talíř porfyrické skály zvaný „Bolzanoa“ (ignimbrit, tuf a láva) vsazený v důsledku obrovského a dlouhého období sopečné činnosti během permu (zhruba před 250 miliony lety). Nad ním jsou písčité depozity se stmelenými říčními naplaveninami. Ty jsou vloženy spolu s vápenitými depozity vzniklými z rozšiřujícího se druhohorního moře zvaného Tethys, které existovalo před více jak 180 miliony lety. Na dně tohoto moře se s pomocí nové vulkanické činnosti vytvářely skály a masivy, které se postupně formovaly až do dnešní podoby. Dolomit chemicky sestává z uhličitanu vápenatého a hořčíku. Skály jsou zde složeny z dolomitu obsahujícího 50 – 90% karbonátů, které nahradily samotný uhličitan vápenatý. To ovlivňuje tvary dolomitských vrcholů, věží, říms či nakloněných rovin. Skalní stěny jsou méně odolné proti erozi a tak získávají na své strmosti a hřebeny na rozeklanosti (zdroj: wikipedia).

The post Srpnová Marmeláda (Dolomity) first appeared on Climb & Splitboard !.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Plánování letošního Silvestra na splitboardu nebyl snadný úkol – bylo třeba najít chatu s  kapacitou úměrnou významu data akce, nejlépe dále od civilizace, poskytující snadné terény pro začátečníky, kteří se jí zúčastnili, a zároveň s dostatkem sněhu, tj. v dostatečné nadmořské výšce. Všechny parametry nakonec splnil Taschachhaus umístěný strategicky pod nejvyšším vrcholem Otztalských Alp – Wildspitzí. (až na přítomnost rozpukaného ledovce a 2 dny sněžení spojenými s lavinovou 3 těsně před naším odjezdem). Po vyhodnocení situace redukční metodou a s podporou Bédova prohlášení, že kolem taschahu je to placka, stále ještě zvažuji alternativu Pforzheimer hutte, kam vyrazilo dalších 5 členů AKA (wintráč pro 10 lidí je ale její silné mínus).

V sedum ráno nabírám Póla za hluboké tmy na Pankráci a o 10 min později Buriho na Smíchovské Agipce. U Mnichova ztrácíme několik hodin v zácpě, ve které také padá finální volba na Taschach. V 15.30 jsme na parkovišti u lanovek a v 16.15 vyrážíme údolím vstříc nočnímu dobrodužství. Během příštích sedmi hodin děláme pouze jednu významnější navigační chybu – do vrcholového hřbene, na kterém trůní chata nastupujeme zleva místo traverzem zprava pod skalami. Tím se dostáváme do strmého a málo zasněženého suťoviska, jehož průstup je skutečný boj – Pól láme jeden stoupací hřeben, já oba ztrácím a úspěšně nalézám. Po výstupu do sedla naše váhání přerušuje svit čelovek z chaty položené o 100 metrů výše. Dorážíme kolem půlnoci. Vytopená kuchyň je plná nepořádku, po stolech se válí vše od kartáčků přes náramkové hodinky až po helmy. Vypadá to, že na chatě je skupina asi sedmi Čechů. Jdeme spát do studeného lágru v horním patře. Vstáváme pozdě, venku sněží. Chata je prázdná a spodní místnost vyklizená. Vaříme, odpočíváme, cvičíme hledání s novými pípáky. Večer doráží pět Čechů z toho dva na sněžnicích, s prknem na zádech. Nejsou ze svého zážitku příliš nadšeni, další dny tráví v blízkosti chaty, neboť strmější svahy jsou pro sněžnice i se šlápnutou stopou prakticky nedostupné.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Další den je konečně azuro, vyrážíme do jižních svahů napojených na nejvzdálenější konec našeho údolí. Po dlouhém, ale vcelku příjemném stinném traverzu v čerstvém sněhu, začínáme stoupat konečně na slunci. Buri kope ukázkový profil a předvádí několik testů soudržnosti sněhové pokrývky. Horních 30cm prašanu (pěst) leží na tenké krustě, pod kterou je dalších 40 cm trochu slehlého sněhu (4 prsty). Hlouběji je utemovaná vrstva (hůlka). Vrstvy jsou slabě spojené, rozhodujeme se nepřekračovat sklon svahu 30°.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Pól stoupá prosluněnou dolinou neohroženě dále, udržujeme rozestupy kolem 20m. Kolem 35° se začíná ozývat praskání ve svahu – nejvyšší čas obrátit se zpět. Rozestupujeme se co nejdál od sebe a po jednom sjíždíme nejméně strmou cestou ve stále ještě úžasném prašanu do údolí. Cestou na chatu zkouším ještě stoupat do strmého sedla, ze kterého se už lavinka vysypala. V půlce svahu začínám ujíždět po tvrdé krustě, a tak se rozhoduju dohonit ostatní parádním sjezdem vedeným mírně napříč svahem.  Večer vaříme dobroty, hrajeme mariáš a jiné horolezecké hry.

Třetí den je opět azuro. Vyrážíme tentokrát přímo mělkým dnem údolí do jeho nejbližší postranní větve. Na slunci opět jarní opalovačka, Pól odkládá moiru a ukazuje svaly.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Nejvyššího bodu sedla opět nedosáhneme – svah kolem 40°, vrstva prašanu zakrytá deskou, to vše na betonovém podkladu velí k ústupu. Sjezdy jsou tentokrát ještě úžasnější – Pólovi se podaří napojit na strmý svah na opačné straně hřebenu naší výstupové trasy.

Silvestr trávíme vcelku poklidně, dopíjím půl láhve meruňkovice, za což se mi tělo odmění ranním bolehlavem. Na první výlet sezóny jsme vcelku vyžití, a tak se vydáváme na sestup.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Pokouším se sjet strmější svah s mělce ukrytým kamením. Na jednom z nich mi nečekaně podklouzne hrana a dopadám na zápěstí, které poté musím stáhnout obinadlem. U nákladní lanovky zamykám patu vázání novým přípravkem SPEED. Ukazuje se, že první část doliny je ještě příliš kopcovitá, tudíž by se lépe sestupovala na pásech, zato druhá polovina je z velké části pozvolný sjezd, pro který byl SPEED stvořen. Na parkoviště dojíždíme několika oblouky po urolbované sjezdovce opět na složeném boardu. Po pár kilometrech už po sněhu není ani památky a jarní atmosféra napovídá, že proběhlá akce byl nejspíš jen vcelku zábavný sen…

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Silvestr v Otztálkách first appeared on Climb & Splitboard !.

Pohyb ve velehorách alpského typu přináší často dlouhé a namrzlé traverzy, stejně jako sjezdy v ne právě ideálních sněhových podmínkách.  K dosažení vrcholů kopců a sedel je často nezbytné sundat splitboard a pokračovat v botech ať už s nasazenými mačkami nebo bez nich. Tyto podmínky vedly již mnoho spliterů k přechodu od měkkého freestylového vázání k vhodnější výbavě – tvrdým botám s vibramovou podrážkou a k deskovému vázání.

Tento setup přináší velký počet výhod:

1. Tvrdé boty umožnují zakopnutí špičky do krusty, stejně jako solidní upevnění poloautomatických maček, pohyb v horském terénu je tak o poznání bezpečnějsí.
2. Přenos síly do hrany lyže v namrzlých traverzech je podstatně lepší u pevné boty, která nemá volnost v kotníku. Tím je omezeno sklouzávání po spádnici, stoupací železa je tak třeba nasadit méně často.
3. Při stoupání dojde k maximálnímu odlehčení splitboardu sejmutím deskového vázání (které je uloženo do batohu), tvrdá bota obsahující ve skeletu zabudovanou hrazdičku je ukotvena pouze špičkovým dílcem „dynafitového“ vázání. (kompatibilní vázání vyrábí například také G3 – např. model ONYX).
4. Při sjezdu je umožněna lepší kontrola nad splitboardem zejména v obtížných sněhových podmínkách

Další výhody uvedeného systému, stejně jako podrobné popisy přechodu a nezbytného vybavení nalezenete například v třídílném článku na stránkách snowboardmountaineer  zde.

Paulholdingův blog o splitboardingu s hardboots

Problematikou tvrdých vázání a všech možných kombinací nastavení se zabývá také rozsáhlá část diskusního fóra na splitboard.com

Výrobců tvrdých splitboardových vázání a skialpinistických bot je na trhu několik, je už jen na vaší fantazii, jakou kombinaci zvolíte.

The post Přechod z měkkého na tvrdé deskové vázání first appeared on Climb & Splitboard !.

ClimbAndSplitboard.cz vyvinul systém uzamykatelné paty pro lyžařský mód splitboardu kompatibilní s Voilé slidertackem (po jeho drobné úpravě) a s vázáním Sparks R&D modely Blaze a Burner.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

Systém Auriga výrazně usnadňuje a urychluje pohyb v rovinatém terénu s drobnými stoupáními a klesáními, je jednoduchý, jeho instalace je velice snadná.

Další nezanedbatelnou předností uzamykatelné paty je volnost pohybu v lyžařském módu, tolik potřebná při zacháně například po lavinové nehodě. Příkladem může být nedávná záchrana lyžaře pohřbeného lavinou spliterem, který v lyžařském módu nejprve sjel na laviniště, a poté lyžaře nalezel a vyhrabal . Celý článek o nehodě zde.

Podobný systém uzamykatelné paty (avšak na jiném principu) nabízí i výrobce špičkových splitboardových vázání Karakoram (samozřejmě za odpovídající cenu).

Pro podrobnější informace o produktu a info o dostupnosti pište na AdamVankat@climbandsplitboard.cz.

[See image gallery at climbandsplitboard.cz]

The post Auriga = uzamykatelná pata pro splitboardová vázání first appeared on Climb & Splitboard !.