Bavíme se o tom, jak nastavit komunikaci, aby se jeden necítil pod kontrolou a druhý opomíjený i o tom, jak zvládat hádky, žárlivost a krizové momenty, když mezi vámi jsou stovky nebo tisíce kilometrů.

Pokud právě řešíš, jestli se dá skloubit láska a život za hranicemi, tahle epizoda je přesně pro tebe.

Podcast si můžeš pustit i na Spotify nebo Apple podcasts.

Raději čteš? Přečti si shrnutí rozhovoru.

Jak přežít vztah na dálku a na co si dát pozor, aby nezačal trpět?

Spousta lidí vnímá vztah na dálku jako problematický. Zkušenosti i mezinárodní výzkumy ale ukazují, že vztahy na dálku mohou být stejně kvalitní, někdy dokonce kvalitnější než vztahy, ve kterých partneři žijí spolu.

Hodně záleží na komunikaci, kvalitě vztahu, pocitu bezpečí a důvěře. Strach z odloučení navíc často souvisí s tím, jak se člověk ve vztahu cítil už předtím. Vztah na dálku tedy nemusí být nutně špatný – spíš může výrazněji ukázat dynamiku, která už ve vztahu existuje.

Jak s partnerem komunikovat, že odjíždím do zahraničí a čeká nás odloučení?

Doporučila bych začít to komunikovat dostatečně dopředu, aby to pro druhého nebyl šok. Nemělo by to působit jako rozhodnutí typu: „Rozhodl jsem se o našem vztahu bez tebe.“ Důležité je řešit to osobně, ideálně tváří v tvář.

Pak je potřeba otevřeně mluvit o tom, jak si nastavíme komunikaci a jak často se budeme vídat. Také je důležité zjistit, jestli chce partner jet se mnou, nebo jestli je to něco, co potřebuji udělat především pro sebe – například kvůli jedinečné studijní nebo pracovní příležitosti.

Pokud se rozhodnu odjet sama nebo sám, je důležité partnera ujistit, že s ním ve svém životě stále počítám.

Jak řešit hádky na dálku, když nemůžeme partnera obejmout nebo si sednout vedle sebe?

To může být poměrně náročné. Když spolu lidé žijí, po hádce se přirozeně potkají a postupně se přes konflikt přenesou. Ve vztahu na dálku je usmíření složitější, protože hádka často probíhá přes telefon nebo zprávy.

Spokojené a dlouhodobé páry se přitom nehádají méně. Důležité je hlavně to, jak se hádají a co dělají po hádce. Ve vztahu na dálku proto může být potřeba ke konfliktům přistupovat vědoměji.

Když cítím, že jsem hodně v emocích, můžu říct: „Teď nevím, co na to říct. Nelíbí se mi to a potřebuji si to promyslet. Pojďme si zavolat za hodinu.“ Je lepší dát si prostor než v emocích říct něco, co už potom nevezmu zpátky.

Určitě bych se vyhnula hádkám přes SMS. Chybí v nich neverbální komunikace a snadno dochází k nedorozuměním.

Některé páry si nastavují vlastní pravidla, například že během hádky nikdo nepoloží telefon bez toho, aby si řekli, kdy si znovu zavolají. I nepříjemný rozhovor bychom měli ukončit s respektem k druhému.

Je žárlivost ve vztahu na dálku přirozená, nebo už může být varovným signálem?

Žárlivost je přirozená jak ve vztazích na dálku, tak ve vztazích, kde partneři žijí spolu. Nemyslím si ale, že ji nutně způsobuje samotná dálka. Často souvisí spíš s nedůvěrou nebo komunikací, která nám nevyhovuje.

Ve zdravé míře nemusí být žárlivost na škodu. Problematická se stává ve chvíli, kdy se vyhrotí a začne být hlavním tématem vztahu. Když už se řeší jen to, kde partner byl, s kým se potkal nebo co viděl na sociálních sítích, je to problém.

Pokud je možné se během odloučení navštěvovat, je dobré to dělat? A jak často?

Každý vztah je v tomhle individuální. Zároveň se ale ukazuje, že páry, kterým vztah na dálku funguje, často mají konkrétní termín, kdy se znovu uvidí nebo kdy odloučení skončí.

Je důležité vědět, že odloučení není napořád. Můžeme se těšit na konkrétní setkání a odpočítávat dny.

Vzpomínám si například na příběh svých prarodičů. Můj děda v roce 1983 odjel na rok pracovat do Kosova. Tehdy neexistovaly sociální sítě a telefonáty nebyly samozřejmostí. Pro něj byla důležitá kariérní příležitost, pro babičku zase vědomí, kdy ho znovu uvidí. Během toho roku ho jednou navštívila a právě na toto setkání se velmi těšila.

Takže návštěvy určitě ano – pokud jsou dopředu domluvené a máte se na co těšit.

Jak poznat, jestli mě ve vztahu drží opravdová láska, nebo spíš strach z nejistoty, když se rozhoduji, jestli odjet do zahraničí?

Myslím, že je potřeba podívat se na svůj strach trochu hlouběji a položit si otázku: Kdyby ten strach zmizel, co by zůstalo? Jaká by byla moje skutečná motivace zůstat nebo odjet?

Je pochopitelné, že vztah při rozhodování hraje velkou roli. Zároveň ale někdy můžeme chtít zůstat a udržet vztah za každou cenu, i když bychom sami chtěli něco jiného.

Odloučení přitom nemusí vztah pouze ohrozit. Může do něj přinést pozitivní životní zkušenost, která posílí oba partnery i samotný vztah.

Dá se říct, že odjezd do zahraničí je testem kvality vztahu? Pokud vztah dálku nepřežije, znamená to, že nebyl dost pevný?

To mi přijde jako velmi zjednodušený pohled. Na tom, jestli vztah dálku zvládne, se nepodílí jen pevnost vztahu, ale také osobnost partnerů, jejich zkušenosti a potřeby.

Někdo potřebuje hodně fyzického kontaktu, jinému stačí slyšet od partnera, že je tady pro něj. Každý člověk prožívá vztahy jinak.

Navíc vztah prochází různými fázemi. Pokud vztah na dálku nevyjde, neznamená to automaticky, že nebyl dostatečně pevný. Možná se v daném životním období potřeby nebo cesty těch dvou lidí jednoduše rozešly.

Co může člověk udělat, aby se při rozhodování neobětoval a později nelitoval, že zůstal jen kvůli partnerovi?

To je podle mě strašně důležitá otázka. Pokud někdo odjede do zahraničí pouze kvůli partnerovi, přestože by ho samotného taková cesta nikdy nenapadla, bývá jeho spokojenost nižší než u člověka, který si tuto cestu přál sám.

Je důležité si uvědomit: Pro koho to vlastně dělám? Co z toho budu mít já?

Někdy je potřeba být trochu sobecký. Můj partner chce jet, ale já nechci, protože jsou pro mě důležité jiné věci. A je v pořádku si to přiznat.

Platí to i opačně – když zůstanu doma kvůli partnerovi, přestože bych sama chtěla odjet?

Určitě. I tady dělám rozhodnutí především pro toho druhého. Nikdo mi ale nezaručí, že se jednou neohlédnu zpátky a neřeknu si: „Měla jsem odjet. Takovou příležitost už možná nikdy nedostanu.“

Právě v mladém věku bývá období, kdy máme relativně málo závazků. Později už můžeme mít rodinu, děti, hypotéku nebo jiné povinnosti. Odjet pak může být mnohem složitější.

Některé životní příležitosti se proto nemusí opakovat.

Je přirozené, že se člověk v zahraničí vyvíjí rychleji než partner, který zůstává doma?

Výjezd do zahraničí člověka může výrazně změnit. Může se proměnit naše sebevědomí, hodnoty nebo pohled na svět. Často se také více osamostatníme.

Pro člověka, který vyjel, může být tento vývoj velmi pozitivní. Zároveň ale může vzniknout rozdíl mezi ním a partnerem, který zůstal doma. Ten se však může rozvíjet také, jen jiným způsobem.

Důležité je, jestli se tyto změny dají propojit. Pokud jsou pro oba stále důležité podobné hodnoty, může vztah fungovat velmi dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy se jejich hodnoty začnou výrazně rozcházet – například když jeden začne oceňovat svobodu a cestování, zatímco druhý touží hlavně po stabilitě.

Jak komunikovat svůj osobní růst a nové zkušenosti tak, aby se partner doma necítil méněcenný nebo vyloučený?

Když člověk zažívá něco nového, má přirozenou tendenci mluvit hlavně o sobě. Pro druhého to ale může postupně znít tak, že mluvíme jen o sobě a přestáváme se zajímat o jeho život.

Je proto dobré partnera do zážitků zapojovat. Můžu například říct: „Dneska jsem byl na obědě a dal jsem si něco, co by ti fakt chutnalo. Až se uvidíme, vezmu tě tam.“

Důležité je vytvářet společnou linku, i když každý žije něco jiného. Zároveň není dobré kvůli obavám partnerovi některé věci zatajit. Spíš mu dát najevo: „Já tady zažívám něco nového, je to pro mě skvělé a jsem za to rád. Ale neznamená to, že na tebe zapomínám.“

Co se děje se vztahem, když oba partneři odjedou do zahraničí a najednou jsou závislí hlavně jeden na druhém?

Je skvělé, že jedou spolu a čekají je společné zážitky, ale zároveň každý potřebuje naplňovat i své vlastní potřeby. Jeden se může novému prostředí přizpůsobit rychleji, druhý pomaleji.

Rizikem je, že pár ze začátku tráví spolu téměř 24 hodin denně a partner se stane nejen partnerem, ale zároveň nejlepším kamarádem, terapeutem, kolegou i jediným člověkem, se kterým trávíte volný čas.

Proto je užitečné, aby si i páry, které odjíždějí společně, hledaly vlastní přátele a aktivity. Každý může mít své zájmy nebo vlastní okruh lidí. Díky tomu máte večer také co vyprávět, protože jste spolu nebyli celý den.

I když jedeme do zahraničí společně, pořád jsme každý sám sebou. Naše životy bychom měli propojovat tak, aby to bylo pro oba přínosné, a ne na úkor nás samotných nebo vztahu.

Je ještě něco, co jsme nezmínili, ale považuješ to u vztahů na dálku za důležité?

Když se řekne vztah na dálku, většinou nás napadne partnerský vztah. Přitom na dálku udržujeme také přátelství nebo rodinné vztahy.

Je zajímavé, že když mladí lidé odjíždějí na Erasmus nebo pracovní pobyt, většinou nikoho nenapadne, že by kvůli tomu mohli přijít o přátelství. U partnerského vztahu se ale dálka často vnímá jako velký problém.

Možná je to i o větší důvěře a pocitu bezpečí. U přátelství máme zkušenost, že se několik měsíců nevidíme a potom se setkáme, jako bychom se viděli včera. U partnerských vztahů je to pro nás citlivější.

Možná je proto dobré zamyslet se nad tím, co bych potřebovala, aby můj partnerský vztah měl, abych se nebála vycestovat stejně jako se nebojím odjet kvůli své nejlepší kamarádce.

Co bys na závěr vzkázala těm, kteří se dálky bojí kvůli vztahu?

Vztah na dálku nemusí znamenat konec vztahu. Odloučení může naopak přinést pozitivní zkušenost a stát se pro oba partnery posilující.

Když si uvědomíme, že jsme to zvládli, může nám to dodat pocit, že jsme jako pár ještě silnější.

Nemyslím si proto, že by vztah měl být důvodem, proč některá životní rozhodnutí neuděláme jen kvůli obavám. Pokud vnímáme, že něco ve vztahu nefunguje, můžeme na tom pracovat. Nemělo by nás to ale zastavit před tím, co si opravdu přejeme v životě splnit – třeba právě před cestou do zahraničí.

The post Adéla Ziberi: Obětovat vztah, nebo své sny? Jak zvládnout odjezd do zahraničí a vztah na dálku appeared first on Czech-us.

Mýtus o „zkušenostech“: Opravdu je potřebuješ?

Mnoho studentů má pocit, že musí mít za sebou roky praxe, aby mohli vyrazit do světa. To je omyl.
Kvalitní programy počítají s tím, že jsi student. Proto je součástí balíčku zaškolení přímo na místě. Místo hledání „odborných“ brigád hledej programy, které:

• Nabízejí certifikovaná školení (např. plavčík/animátor).
• Mají jasně definovanou pracovní náplň, abys věděl/a, do čeho jdeš.
• Spolupracují s prověřenými zaměstnavateli, kteří neřeší jen práci, ale i zázemí.

Pokud nemáš žádnou pracovní zkušenost, nezoufej. Mnoho letních programů je nastavených tak, že praxi nevyžadují. Klíčem je vybrat si program, který vyhovuje tvým podmínkám a očekáváním.

Rozhodovací matice: Jaký typ programu je pro tebe vhodný?

Na co si dát pozor při výběru agentury

Administrativa (víza, smlouvy, pojištění) je nejsložitější částí celého procesu. Pokud se rozhodneš pro program přes zprostředkovatele, pamatuj, že kvalitní agentura by měla fungovat jako tvůj „průvodce“, ne jen jako prodejce zájezdu. Co bys měl/a od dobrého poskytovatele čekat?

• Transparentnost: Musíš vědět, kolik platíš a co přesně za to dostaneš (včetně víz, podpory v místě a ubytování).
• Víza a dokumentace: Pokud jde o USA, proces je složitý. Agentura by tě měla vést krok za krokem a hlídat termíny za tebe.
• Podpora v nouzi: Ověř si, zda má agentura fungující linku podpory, pokud nastane problém (ztráta dokladů, zdravotní potíže, nejasnosti v práci).

Nezapomeň, proč to děláš – proč vyrazit na léto do zahraničí?

Nejde jen o to, co si napíšeš do životopisu. Jde o zkušenosti, které ti změní pohled na svět i na tebe samotného/samotnou.

• Zážitky a dobrodružství: Tohle není klasická brigáda v místním supermarketu. Čekají tě věci, ke kterým by ses jinak nedostal/a – od víkendových výletů za americkými národními parky až po večery na pláži v Řecku či Irsku. Jsou to vzpomínky, které ti nikdo nevezme.
• Finanční nezávislost: Vyděláš si vlastní peníze. Ten pocit, že si cestování, zážitky nebo třeba nové vybavení platíš ze svého, ti dodá obrovskou svobodu. Ať už je využiješ na to, abys poznal/a okolní země, nebo si je přivezeš domů jako základ do budoucna, naučíš se s penězi hospodařit jako dospělý/á.
• Angličtina: Žádný „czenglish“. Po pár týdnech v cizojazyčném prostředí přestaneš překládat v hlavě a začneš v angličtině skutečně přemýšlet.
• Samostatnost a sebevědomí: Naučíš se postarat o sebe, řešit neočekávané situace a budovat si vlastní zázemí, i když jsi tisíce kilometrů od domova. A když zvládneš vyřídit život v cizím jazyce a cizím prostředí, tvé sebevědomí poroste. Zjistíš, že dokážeš obstát kdekoli.

Než se rozhodneš, možná váháš…

Možná právě teď sedíš u počítače, prohlížíš si možnosti a v hlavě máš spoustu „co kdyby“. Je to úplně v pořádku. Všichni naši bývalí účastníci byli na začátku na úplně stejném místě. Taky váhali, taky měli strach z neznáma a taky se obávali, jestli to zvládnou.
Svěřili se nám, jaké to pro ně doopravdy bylo – od prvních pochybností až po moment, kdy zjistili, že to bylo nejlepší rozhodnutí jejich života. Tady je pár jejich příběhů, které ti možná pomohou se rozhodnout:

• Lucie: Od práce plavčíka k odvaze dělat velké věci
  Lucie vyrazila na program Work and Travel USA a vyprávěla nám o své práci plavčíka ve Virginii, o tom, jak se jí zlepšila angličtina, jak si našla přátele z celého světa, a především o tom, jak jí tahle zkušenost dodala odvahu dělat v životě další velké kroky.
• Irma: Strach z cizího jazyka? Zvládla jsem to
  Irma vyrazila na letní brigádu do kempu u Bodamského jezera v Německu, i když si si vůbec nebyla jistá jazykem ani tím, jestli to zvládne. Provede tě celým procesem – od prvotních obav, přes adaptaci v novém prostředí, až po každodenní pracovní režim a mezinárodní kolektiv.
• Honza Augusta: Životní restart na Kypru
  Honzův příběh je trochu netradiční – když se rozhodl vyrazit za restartem, nebyl student, ale vyhorelý policista. Jeho příběh je plný inspirace – sdílí, jak mu práce v baru na Kypru pomohla najít nový smysl života a jak tě prostředí, ve kterém se nacházíš, může změnit víc, než čekáš.

A máme tu pro tebe ještě jeden bonus. O tom, co dělat, když chceš vyrazit do zahraničí, ale brzdí tě strach, i o tom, jak překonat rozhodovací paralýzu, osamostatnit se a neztratit se v záplavě možností, jsme se bavili i s psycholožkou a terapeutkou Adélou Ziberi, která se specializuje na práci s mladými lidmi a Čechy žijícími v zahraničí. Její náhled na věc si můžeš poslechnout tady.

Chceš poradit, jakou cestou se vydat?

Výběr letního programu je velké rozhodnutí a je v pořádku, že máš otázky. Pokud si nejsi jistý/á, která země nebo typ práce by ti sedl nejvíc, nebo tě děsí papírování, rádi s tebou probereme tvoje možnosti.

Chci nezávaznou konzultaci

Máš už vybráno?

Pokud máš vybráno, klikni na tlačítko níže, vyplň rychlou nezávaznou registraci do programu, a my se ti ozveme. Společně doladíme detaily a formality, ať můžeš co nejdříve vyrazit.

Registrovat se do programu

The post Léto v zahraničí: Jak vybrat správnou brigádu, i když nemáš zkušenosti? appeared first on Czech-us.

1. Jaké máš možnosti (a co se pro tebe hodí)

Možností je celá řada, od dlouhodobých pracovních pobytů až po cílené vzdělávání. Než však začneš řešit destinaci, vyřeš si „proč“. Většina lidí, kteří se rozhodnou pro pauzu od práce, hledá jednu ze tří věcí:

• Mentální restart: Potřebuješ vypnout, zbavit se stresu a najít nový smysl (nejen v práci).
• Profesní posun: Chceš se naučit jiný jazyk, pochopit, jak se pracuje v jiném kulturním prostředí, nebo získat „měkké dovednosti“, které ti v ČR nikdo nepředá.
• Hledání cesty: Potřebuješ čas na rozhodnutí, co dál.

2. Na co nezapomenout u plánování gap yearu (nebo gap měsíce)?

• Finanční rezerva: Většina programů je postavena tak, aby sis na místě na život vydělal/a, ale finanční rezerva na vstupní náklady je vždycky nutností. Zároveň už pravděpodobně nehledáš nejlevnější hostel s deseti lidmi na pokoji. Počítej s tím, že kvalita života něco stojí.
• CV a kariéra: Pokud se bojíš „díry v životopise“, věz, že rok v zahraničí vypadá v CV skvěle, pokud ho umíš prodat. Zaměstnavatelé dnes oceňují schopnost se adaptovat, samostatnost a zkušenost s mezinárodním prostředím. Rok v zahraničí může být obrovská výhoda, pokud umíš popsat, co ses naučil/a (řešení problémů, komunikace v cizím jazyce, management času).
• Administrativa: U programů mimo EU (Kanada, Austrálie) počítej s delším plánováním kvůli vízům. V EU je administrativa rychlejší, což ti dává větší svobodu v rozhodování.

3. Nebudeš první ani poslední

Možná máš obavy, jestli je to správný krok a hlavou ti běží otázky jako „Co když tam nebudu zapadat?“ nebo „Není to úlet?“. Je to úplně v pořádku. Pripravili jsme pro tebe výběr z příběhů našich bývalých účastníků, z kterých každý měl pro svůj restart jiný důvod, ale dvě věci měli společné – na začátku váhali, a na konci litovali, že tenhle krok do neznáma neudělali dřív.

• Honza Augusta: Když potřebuješ najít nový smysl
  Honza, policista, spisovatel a barman, sdílí svůj velmi upřímný příběh o tom, jak ho práce u policie vyčerpala natolik, že potřeboval životní restart. Vypráví o sociální fobii, depresi, ale i o tom, jak našel nový smysl života díky psaní knihy a práci barmana na Kypru. Dozvíš se, co mu pobyt v zahraničí přinesl, proč si nechal vytetovat jméno baru, kde pracoval, a jak tě může změnit prostředí plné slunce, pohody a upřímných vztahů.
• Gabi: Cesta tam a zase zpátky (a nakonec tam)
  Gabi odjela do Kanady na pracovní program. Po deseti letech, několika stěhováních a různých životních etapách se tam vrátila – a zůstala. Otevřeně vypráví o těžkých začátcích, jazykové bariéře, o tom, co jí cestování dalo, i jak se žije v Kanadě dnes. Je to příběh o odvaze, tvrdé práci, nečekaných zvratech a o tom, že domov si někdy musíš najít sám.
• Míša: I krátký výjezd může změnit tvůj pohled na život
  Právnička Míša vyrazila na dvouměsíční jazykový kurz do Vancouveru a jediné, čeho litovala, bylo, že to neudělala už dřív. Říká: „Vancouver mi dal nejen angličtinu, ale i množství zkušeností, nových přátelství a úplně jiný pohled na život. A upřímně? Po pár dnech člověk zjistí, že ani nedokonalá angličtina není problém. Důležité je nebát se mluvit a dovolit si tu zkušenost zažít. Pro mě to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.“

Chceš probrat, jestli je pro tebe pauza to pravé?

Rozhodnutí odejít ze zažitého stereotypu je náročné. Často stačí jen promluvit s někým, kdo už má podobné zkušenosti a dokáže ti objektivně říct, co tě čeká, a pomoci ti zvážit možnosti.

Chci nezávaznou konzultaci

Máš už vybráno?

Pokud máš vybráno, klikni na tlačítko níže, vyplň rychlou nezávaznou registraci do programu, a my se ti ozveme. Společně doladíme detaily a formality, ať můžeš co nejdříve vyrazit.

Registrovat se do programu

The post Životní restart: Jak si dát pauzu od práce a vyrazit do zahraničí appeared first on Czech-us.

Tento průvodce shrnuje, co všechno byste měli jako rodičé zvážit, jak se v nabídce možností zorientovat a na co se zaměřit při výběru partnera, který vám s tímto procesem pomůže.

1. Jaký typ studia vybrat? (Přehled možností)

Každá cesta nabízí jiné zkušenosti a vyžaduje jinou míru samostatnosti.

• Střední škola v zahraničí: Obvykle nejintenzivnější zkušenost. Dítě se musí adaptovat na novou kulturu, rodinu i školní systém v době, kdy se formuje jeho osobnost. Zároveň je to však jedinečná příležitost pro dospívání v mezinárodním prostředí, která výrazně ovlivní charakter i jazykové dovednosti.
• Vysoká škola v zahraničí: Cesta k získání globálního akademického rozhledu a budování profesní sítě. Vyžaduje již určitou míru studijní i osobní zralosti.
• Jazykové kurzy v zahraničí: Efektivní způsob, jak posunout jazykové znalosti a získat často první zkušenost se studiem v zahraničí bez dlouhodobého závazku.
• Roční pomaturitní studium v zahraničí: Ideální jako „testovací“ zkušenost předtím, než se rozhodnete pro vysokoškolské studium. Zároveň možnost se dále vzdělávat a zlepšovat v dovednostech, které dítě využije v profesním životě.
• Seberozvojové pomaturitní studium v zahraničí: Zaměřuje se méně na akademický výkon a více na hledání sebe sama, samostatnost a praktické dovednosti do života. Čas na rozmyšlenou typu “gap year”, který dítěti umožňuje dospět a vyjasnit si priority.

2. Na co se zaměřit při výběru (Kritéria kvality)

Když vybíráte agenturu nebo program, nenechte se zlákat jen lákavým marketingem. Zaměřte se na tyto parametry, které skutečně rozhodují o kvalitě zkušenosti:

• Osobní znalost prostředí: Má daná agentura školy nebo lokality osobně prověřené? Ptejte se na konkrétní zkušenosti konzultantů s danými školami.
• Proces přípravy: Kvalitní agentura by neměla jen „poslat přihlášku“. Měla by vás provést celým procesem – od analýzy toho, co dítě baví a zvládne, přes administrativu (víza, dokumenty), až po přípravu na kulturní šok.
• Krizová podpora: Ptejte se, co se stane, když nastane problém (zdravotní potíže, neshody v hostitelské rodině, studijní komplikace). Solidní partner má jasně definované postupy pro tyto situace.
• Reference: Hledejte reference, kde rodiče popisují proces spolupráce, nejen výsledek.

3. Zkušenosti ostatních rodičů a studentů

Někdy je nejlepším zdrojem informací slyšet, jak situaci prožívali lidé ve vaší pozici nebo v pozici vašeho dítěte.

• Příklad z praxe: Mája a střední škola v Kanadě
  Mnoho rodičů se obává, jak rychle se dítě dokáže adaptovat. Příběh Máji, která odjela na střední školu do Kanady, ukazuje, že s dobrou přípravou to jde. V našem podcastu Go Global: Odvaha vyrazit rozebíráme nejen to, jaké je to studovat v zahraničí, ale i to, jak vypadá život v hostitelské rodině a jak probíhala příprava na odjezd.



• Zkušenosti rodičů se spoluprací
  Rodiče, kteří si procesem prošli, oceňují především odborné vedení a úsporu času, které spolupráce s agenturou přináší:

  “Ráda bych poděkovala paní Markétě z agentury Czech-us za její úžasnou podporu při výběru a zajištění SŠ studia v Kanadě pro naši dceru. Hned na začátku si vyslechla dceřiny cíle studia, zájmy i koníčky, a na základě toho nám doporučila vhodné lokality a školy v Kanadě. Některé z nich dokonce osobně navštívila, což nám hodně pomohlo pro finální rozhodnutí.
  Celým procesem nás provedla s obrovskou pečlivostí — od prvotního výběru školy až po aktivní pomoc při vyřizování žádosti o vízum. Díky její profesionalitě a empatii si dnes dcera může plnit svůj kanadský sen.
  Jako maminka oceňuji především flexibilní a rychlou podporu, kdykoliv se v procesu objevily nejasnosti. Spolupráce s paní Markétou pro nás byla velkou oporou a mohu ji jen a jen doporučit.“
  — Renata Hauptfleischová, maminka studentky SŠ v Kanadě

  Chtěla bych Vám Sabino vyjádřit upřímné poděkování za pomoc při výběru univerzity pro mého syna. Vaše profesionální vedení a bohaté zkušenosti v oboru nám umožnily vybrat správnou univerzitu a bezchybně zvládnout celé přijímací řízení včetně zajištění všech potřebných dokumentů pro studium v zahraničí. Představovalo to pro nás obrovskou úsporu času a díky Vám proběhl celý proces hladce a bez komplikací. Zvlášť si vážím Vaší spolehlivosti a lidského přístupu. Byla jste nám velkou oporou v průběhu celého přijímacího řízení.
  — Petra Krátká, maminka studenta University of Reading

Máte otázky ohledně budoucnosti vašeho dítěte?

Rozhodování o studiu v zahraničí je komplexní úkol. Rádi vám pomůžeme zorientovat se v možnostech, probereme reálná rizika i přínosy a pomůžeme vám vytvořit plán, který bude odpovídat potřebám vašeho dítěte i vašim možnostem.

Zarezervovat konzultaci pro rodiče

Pokud si teprve děláte průzkum, můžete si prostudovat podrobnější informace o našich programových možnostech pro studenty středních a vysokých škol.

The post Studium v zahraničí: Průvodce pro rodiče, kteří zvažují vzdělávání mimo ČR appeared first on Czech-us.

Od velkého nadšení k první letence

V první chvíli, když člověk začne dělat první kroky, to bylo vážně velké nadšení. V mém případě to bylo hlavně proto, že ten odlet byl ještě daleko a já si to tolik nepřipouštěla. Pořád jsem měla ten svůj hezký život a ani nebylo jisté, jestli se dostanu do poolu a jestli mi vše schválí a já opravdu poletím. Ta první velká nervozita přišla, až když jsem zaplatila letenky – to už bylo černé na bílém.

Před odjezdem jsem měla obavy snad ze všeho! Asi je to normální. Měla jsem prakticky vše zařízené – práci, ubytování, na letišti na mě dokonce čekala kamarádka, která tam přiletěla měsíc přede mnou. Takže vlastně by si člověk mohl říct: „žádný stres,“ ale i přesto to na mě vážně dolehlo.

Pořád víte, že letíte přes celý oceán. Ano, víte, že když tam bude vážně velký problém, prostě koupíte zpáteční letenku a jste zpátky doma, ale… taky trochu doufáte, že to teda vyjde, a vy tím pádem neuvidíte svoji rodinu a své přátele dost dlouho. Pro mě bylo i těžké opustit moje zvířata, to je kapitola sama pro sebe, i když člověk ví, že o ně bude skvěle postaráno. A taky se mi těžko opouštěla moje práce – mám ji vážně ráda, jsme skvělý tým a člověk se bojí, jaké kamarády a kolegy bude mít v Kanadě. Nakonec ale byly všechny obavy zbytečné.

Jak to bylo s angličtinou

S angličtinou jsem na tom před odjezdem nebyla moc dobře. Cestuji hodně po Evropě, takže jsem měla takovou tu základní, aby si člověk objednal hotel a jídlo a občas prohodil pár slov s lidmi, co potká. Vlastně mi to jako k životu stačilo, ale chtěla jsem víc…

Když jsem odlétala (bylo to v říjnu), byla jsem spíše pesimistická. V hlavě mi pořád běželo, že to určitě bude tragédie, a tak jsem nějak byla připravená, že do Vánoc jsem určitě zpátky doma. Počítala jsem s tou variantou tak moc, že jsem si nezabalila ani moc letního oblečení. No a jsem tu pořád!

Měla jsem asi trochu štěstí a od začátku bylo vše lepší, než jsem čekala. Hned co jsem přiletěla do Vancouveru, tak jsem druhý den jela přímo do mé cílové stanice Whistler, a to mi podle mě dodalo tu největší sílu. Člověka, který miluje hory, to místo tak nějak nakopne a dodá mu kuráž. Já si opravdu teď nevzpomenu ani na jediný problém, který by mě po příletu trápil… Možná teda takový jeden, dnes už vtipný – můj pokoj na staff housingu neměl dveře, ale jen takovou záclonu. Ale jinak náš apartmán byl vážně krásný, bylo nás tam 6 holek, dvě kuchyně, dvě koupelny, takže pohoda. Spolubydlící byly a jsou vážně skvělé holky, takže člověk pak už vlastně nechce měnit ubytko a zpětně jsem ráda, že jsem s nimi zůstala!

Práce ve Whistleru a dokonalý restart hlavy

V Kanadě dělám housekeeping a maintenance. Housekeeping je moje hlavní práce – v plné sezóně se pracuje od 8 ráno do 16:30, občas nějaký přesčas. Každé ráno dostanete report, kolik místností máte uklidit. Dá se to, občas je to časově náročné. Poznala jsem kolem sebe i lidi, kteří prostě 8 hodin nevydrželi stát na nohou 5 dní v týdnu. Ale pro mě to byla vlastně pohoda.

Strašně mě překvapilo, jaký to pro mou hlavu byl najednou odpočinek. Prostě si uděláte svoji práci a jdete domů… Moje práce v ČR vlastně nikdy nekončila, pořád člověk měl v hlavě, co se musí udělat. Takže tenhle rok byl pro mě i určitě takový restart hlavy. Musím přiznat, že celý život bych tuhle práci dělat nechtěla, to ne, ale rok dva se dá v pohodě.

Maintenance je moje vedlejší práce, časově trochu flexibilnější. Ve Whistleru je draho, takže dvě práce jsou vlastně fajn. Asi to není o tom, že by vám jedna práce nestačila, jde o to, jak moc si tady chcete užívat.

Co mi tenhle rok dal a vzal?

Mám spoustu zážitků, na celou Kanadu se nedá zapomenout. Trochu takový tragikomický je asi vývoj mých myšlenkových pochodů. Když jsem přiletěla do Vancouveru, brečela jsem, protože jsem nevěděla, co tady budu dělat a jak je rok dlouhá doba. A teď? Teď brečím, protože to tak uteklo a já nestihla všechno.

Pobyt v zahraničí mi dal hlavně svobodu! Zjistíte, že v Kanadě se nežije žádný „kanadský sen“, jak si všichni myslí. Je to země jako každá jiná. Má svá pozitiva a negativa a pro každého z nás je to něco jiného. Ale už jen to, že svůj život zabalíte do dvou kufrů, dáte výpověď v práci, opustíte svoji rodinu, stereotypy a zajeté koleje a začnete od nuly… Není to lehké, ale současně vám to vážně dá křídla. Ohromně vás to posílí, dostanete odvahu a buď to budete milovat, anebo zjistíte, že tahle cesta pro vás není. Já patřím mezi tu první skupinu.

Kdybych měla tuto zkušenost popsat jednou větou, byla by to tato: Konečně vím, že žiju svoje sny…

Doporučila bych program dalším? Na 100 %. Protože pro mě to bylo nejlepší rozhodnutí života a ty zážitky a vzpomínky jsou prostě nepopsatelné.

Andrea

The post V 35 letech sbalila dva kufry a odletěla do Kanady: „Konečně vím, že žiju svoje sny,“ říká Andrea appeared first on Czech-us.

To, že tvůj původní plán nevyšel, je dost možná to nejlepší, co se ti mohlo stát.

Místo dalších pěti let v jedné lavici, skript plných teorie a plnění očekávání tě čeká rok, na který budeš vzpomínat celý život a který ti dost možná umožní najít svůj vlastní směr. Rok, kdy se osamostatníš, získáš brutální sebevědomí, zamiluješ se do cestování, vyděláš si vlastní peníze a tvoje angličtina vystřelí do vesmíru.

Nechceš jen tak sedět doma na zadku? Poskládali jsme pro tebe 3 legendární scénáře, jak tenhle rok proměnit v tvoji největší výhru. Který z nich si vybereš?

Scénář 1: Z pláže do Dublinu (Aneb velký evropský restart)

Pro ty, kdo si chtějí vydělat, něco zažít a pak se rozhodnout.

Fáze 1️⃣ Práce na Kypru (Léto & Podzim)

Vyrazíš na letní sezónu do hotelů přímo u moře. Budeš pracovat v mezinárodním týmu, po šichtě skočíš do vln, chytíš bronz a hlavně si našetříš první balík peněz, protože ubytování a stravu máš zajištěnou.

Fáze 2️⃣ Práce v Irsku (Zima & Jaro)

Z kyperské pláže se s vydělanými penězi přesuneš rovnou do Dublinu. Nové prostředí, irská kultura, puby s živou hudbou a práce, která tě posune dál. Tvoje angličtina v tuhle chvíli začne znít naprosto přirozeně.

Fáze 3️⃣ Přihlášky na VŠ v zahraničí

Až se na jaře začnou znovu řešit vysoké školy, budeš mít v rukávu úplně jiné karty než teď. S reálnou zahraniční praxí a skvělou angličtinou můžeš jít studovat rovnou v Irsku, nebo se přesunout do Dánska, Nizozemska nebo třeba k sousedům do Velké Británie.

Scénář 2: Irský upgrade

Pro ty, co si chtějí udržet status studenta a touží po kariérním náskoku.

Fáze 1️⃣ Pomaturitní studium v Irsku

Zapomeň na nudné biflování, jaké znáš z ČR. V Irsku získáš za jeden rok praktickou kvalifikaci včetně reálné praxe v téměř jakémkoliv oboru, který tě láká (od designu nebo marketingu přes IT až třeba po psychologii). A to nejlepší? Neplatíš žádné školné a nečekají tě žádné přijímačky.

Fáze 2️⃣ Vejška nebo rovnou kariéra v Irsku

Po roce už budeš vědět, jak to v Irsku chodí, budeš tam mít přátele a kontakty. Můžeš plynule navázat na svůj obor na některé z místních skvělých univerzit, nebo rovnou skočit do plnohodnotného zaměstnání s irským platem.

Scénář 3: Kanadské combo

Pro dobrodruhy, kterým je Evropa malá.

Fáze 1️⃣ Work & Study program v Kanadě

Díky kombinaci studia na prestižní kanadské škole a práce si budeš užívat svůj sladký javorový život v Kanadě naplno. Odlet je možný během celého roku.

Fáze 2️⃣ Práce v Kanadě (Working Holiday)

Kanadu si určitě zamiluješ a domů se ti nebude chtít. Získáš pracovní povolení a na celý rok zmizíš do nádherných kanadských hor.

Nevěříš si v jazyce? Začni jazykovým kurzem.

Žádný strach, nikdo tě nehodí do vody bez záchranného kruhu. Pokud si v angličtině (nebo jiném jazyku) nevěříš, začni jazykovým kurzem v zahraničí.

Vyber si svou vysněnou destinaci – od Anglie, slunné Malty, Irska, Španělska a Itálie přes Německo až po exotickou Austrálii, Kanadu nebo USA. Jazyk se v zahraničí naučíš za měsíc lépe než ve škole za pět let.

Co dál? Vyber si svou cestu.

Žádný ze scénářů nemusíš brát doslovně. Jsme schopni sestavit program přesně podle tebe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jiná destinace, jiná délka, jiná kombinace práce a studia. Důležité je, že první krok nemusíš udělat sám/sama.

1. Už vím, co chci!

Pokud máš vybráno, klikni na tlačítko níže, vyplň rychlou registraci do programu, kterým chceš začít, a my se ti ozveme. Společně doladíme detaily a formality, ať můžeš co nejdříve vyrazit.

Registrovat se do programu

2. Potřebuju se ještě zorientovat a poradit

Pořád váháš, kombinací je moc a nevíš, co by pro tebe bylo nejlepší? To je úplně normální. Zarezervuj si nezávazný call s naším expertem Přemkem. Probere s tebou tvoje možnosti a společně najdete tu ideální cestu.

Zavolej našemu expertovi

The post Nevíš, co po maturitě? Možná tě čeká nejlepší rok tvého života appeared first on Czech-us.

Hostitelská rodina: Když chceš poznat místní život z první ruky

Pokud se chceš opravdu ponořit do místní kultury, hostitelská rodina je nejlepší volbou. Nestaneš se jen „ubytovaným“, ale součástí domácnosti.

• Jazykový akcelerátor: Konverzace u večeře nebo běžné rady typu co vidět v okolí tě naučí víc než učebnice.
• Žádný stres s jídlem: Většina rodin nabízí polopenzi, takže nemusíš řešit nákupy ani vaření.
• Realita není stereotyp: Hostitelskou rodinou může být mladý pár, senior nebo rodiče s dětmi. Vždy jsou prověření školou a my máme s jejich kvalitou dlouhodobou zkušenost.
• Vhodné pro: Introvertnější povahy, milovníky autenticity a každého, kdo chce ušetřit.

Studentská rezidence: Když chceš svobodu a mezinárodní partu

Rezidence je ideální, pokud si chceš organizovat den podle svého a potkávat studenty z celého světa.

• Maximální nezávislost: Nikdo neřeší, kdy přijdeš domů nebo co budeš jíst. Máš svůj režim.
• Studentská atmosféra: Desítky studentů pod jednou střechou znamenají nekonečné možnosti seznámení.
• Učení v praxi: I když je to mezinárodní prostředí, neustále komunikuješ v cizím jazyce (angličtina bude tvým společným jazykem s ostatními studenty).
• Vhodné pro: Společenské typy, milovníky svobody a ty, kteří hledají rušný studentský život.

Hostitelská rodina versus studentská rezidence: Hlavní rozdíly

Jak se rozhodnout? Zkus si odpovědět na tyto 3 otázky:

• Potřebuji klid na učení, nebo mě nabíjí ruch? (Klid = rodina, Ruch = rezidence)
• Chci poznat místní kulturu, nebo mezinárodní komunitu? (Místní = rodina, Komunita = rezidence)
• Chci mít jídlo zajištěné, nebo si chci vařit po svém? (Zajištěné = rodina, Po svém = rezidence)

Ani tak si nejsi jistý/á?

Nejhorší varianta je žádná varianta. Ať už vybereš cokoli, bude to skvělá zkušenost. Pokud se přesto bojíš, že šlápneš vedle, ozvi se nám. Nezávazně se registruj do programu jazykové kurzy v zahraničí. Spojíme se s tebou a společně probereme tvou povahu, rozpočet a najdeme kombinaci, díky které si kurz užiješ na maximum.

The post Hostitelská rodina, nebo studentská rezidence? Jak vybrat ubytování na jazykovém kurzu appeared first on Czech-us.

1. Časování je klíč: Vyhni se hlavní sezóně

Největší poptávka je v červenci a srpnu. V tomto období jsou nejen dražší letenky, ale i školy si drží vyšší ceny.

Tip: Zvol vedlejší sezónu (květen, červen, září, říjen). Získáš nejen nižší cenu za kurz a ubytování, ale často i menší třídy a osobnější přístup od učitelů.

2. Ubytování: Hostitelská rodina vs. rezidence

Studenti automaticky hledají rezidence, ty jsou ale nejdražší položkou. Pro porovnání:

• Rezidence: Často dražší, jídlo si řešíš sám (další výdaj).
• Hostitelská rodina: Často zahrnuje polopenzi, je levnější a nabízí přirozené prostředí pro konverzaci. Pokud chceš ušetřit, tohle je nejjednoduchší cesta.

3. Destinace dělá cenu

Londýn nebo New York jsou drahé z principu. Pokud tvým cílem není konkrétní město, ale zlepšení jazyka, dívej se po alternativách.

Tip: Místo metropolí hledej menší studentská města nebo pobřežní oblasti. Rozdíl v ceně ubytování a služeb může činit i 20–30 %.

4. Optimalizuj délku pobytu (Kvalita nad kvantitu)

Pokud máš omezený rozpočet, nemusíš se za každou cenu snažit vycestovat na co nejdéle. Čím déle jsi v zahraničí, tím více zaplatíš za ubytování, stravu a kapesné.

Tip: Raději vycestuj na kratší dobu (např. 2 týdny), ale vyber si intenzivnější kurz (20–30 lekcí týdně). Za stejný (nebo nižší) celkový rozpočet získáš více lekcí za den, naučíš se toho víc a ušetříš na nákladech za ubytování nebo stravu, které bys při měsíčním pobytu musel/a platit. Zkrátka – zaplať za to, co se skutečně naučíš, ne za čas, kdy si v zahraničí jen „odsedíš“ levný pobyt.

5. Cestuj ve dvou (Buddy systém)

Sdílené ubytování je levnější než vlastní pokoj.

Tip: Mnoho škol nabízí dvoulůžkové pokoje, které jsou cenově výhodnější. Pokud vezmeš kamaráda/kamarádku, nejenže se podělíte o náklady na ubytování, ale budeš mít parťáka na prozkoumávání města. Jen pozor – nezapomeňte mezi sebou mluvit cizím jazykem.

6. Kombinuj studium s prací

Nejlepší způsob, jak kurz „zaplatit“, je nechat si ho dotovat prací v zahraničí.

Tip: Vyraz na pracovní program do zahraničí, kde si vyděláš peníze na život i na následný jazykový kurz. Získáš tak zahraniční zkušenost, praxi do CV a finance na studium, které bys jinak musel/a dlouho šetřit.

Jak ti s tím pomůžeme my (Czech-us)

Chápeme, že plánování financí není jednoduché. Pokud máš jasný cíl, ale rozpočet tě brzdí, neřeš to sám/a.

• Individuální úprava rozpočtu: Společně najdeme kombinaci destinace, školy a ubytování, která ti sedne.
• Splátky bez navýšení: Mýtus, že musíš zaplatit vše najednou, je dávno pryč. Náklady ti pomůžeme rozložit tak, aby tě to finančně nebolelo.

Chceš vědět, jaká varianta by seděla tvému rozpočtu? Nezávazně se registruj do programu jazykové kurzy v zahraničí. Spojíme se s tebou, probereme tvoje možnosti a ukážeme ti reálný rozpočet bez skrytých nákladů.

The post Jak si dovolit jazykový kurz v zahraničí? 6 praktických tipů, jak ušetřit a neztratit kvalitu appeared first on Czech-us.

Ako vyzeral môj bežný deň 

Bývala som v Richmonde a každý deň som približne 40 minút dochádzala do školy v centre Vancouveru SkyTrainom, takže už samotná cesta bola súčasťou celého kanadského zážitku. Ráno sme začínali o 8:30 a po prvých týždňoch som si pridala aj program Power English, aby som z pobytu vyťažila maximum, takže som trávila v škole takmer celý deň.

Prvé dni boli hlavne o spoznávaní nového prostredia, školy a ľudí, preto som sa viac pohybovala v okolí školy a postupne si zvykala na každodennú komunikáciu v angličtine. Neskôr som veľa času trávila so spolužiakmi – najčastejšie v našej obľúbenej kaviarni pri škole alebo pri objavovaní mesta. Keďže som bola prakticky celý deň v anglicky hovoriacom prostredí, uvedomila som si, aké dôležité je nájsť si balans medzi socializáciou a vlastným priestorom. Aj preto som časť voľného času trávila sama – práve tieto momenty mi pomohli spracovať množstvo nových podnetov, oddýchnuť si a zároveň si celý pobyt ešte viac užiť.

Výuka, tempo a prístup učiteľov

Výuka na mňa pôsobila veľmi profesionálne a celý systém bol nastavený tak, aby si každý študent vedel nájsť štýl, ktorý mu najviac vyhovuje. Prvé dva týždne som bola v skupine s mladšími študentmi, takže mi chvíľu trvalo zvyknúť si na tempo hodín aj celkovú dynamiku výučby.

Veľmi oceňujem prístup pani Klárky z agentúry, ktorá so mnou bola počas pobytu pravidelne v kontakte a aktívne sa zaujímala o dianie. Na základe našej komunikácie sme následne upravili triedu aj štýl výučby tak, aby mi čo najviac vyhovovali. Dostala som sa do vekovo vyváženejšej skupiny, v ktorej som sa cítila prirodzenejšie a komfortnejšie, a zároveň som získala učiteľa Toma, ktorý mi svojím prístupom maximálne sadol. Hodiny boli zrozumiteľné, interaktívne a veľmi motivačné. Ak som niečomu nerozumela, vždy to vedel trpezlivo vysvetliť iným spôsobom.

Každé dva týždne sme mali testovanie, vďaka ktorému človek reálne videl svoj progres a zároveň aj to, na čom ešte potrebuje pracovať. Veľkým plusom bola aj možnosť vybrať si doplnkové hodiny podľa vlastných potrieb.

Aký pokrok som zaznamenala v angličtine

Najväčší pokrok som u seba zaznamenala v komunikácii a odbúraní jazykovej bariéry. Aj keď som v minulosti maturovala z angličtiny na úrovni B2, po rokoch bez aktívneho používania som mala prirodzený rešpekt z rozprávania a problém spontánne formulovať aj základné otázky či bežné frázy. Pobyt vo Vancouveri ma však prinútil fungovať každý deň v angličtine – v škole, v rodine aj v bežnom živote – a práve to mi pomohlo získať väčšiu istotu pri komunikácii. Postupne som stratila obavu hovoriť aj napriek chybám a uvedomila som si, že najdôležitejšie je nebáť sa komunikovať. Zároveň som pochopila, že dva mesiace sú na výraznejší jazykový progres pomerne krátky čas, a tak sa po návrate snažím v rámci svojich časových možností pokračovať v angličtine a zostať s jazykom v pravidelnom kontakte.

Voľný čas, výlety a moje obľúbené miesta vo Vancouveri 

Voľný čas som sa snažila využiť naplno a práve vďaka tomu bol celý pobyt ešte intenzívnejším zážitkom. Vancouver ma veľmi príjemne prekvapil svojou atmosférou, prírodou aj energiou mesta. Zároveň však človek vníma aj realitu veľkého severoamerického mesta – najmä väčší počet ľudí bez domova či otvorenejšie prítomné sociálne problémy. Napriek tomu som sa počas celého pobytu cítila bezpečne a nikdy som sa nedostala do nepríjemnej situácie.

Škola zároveň organizovala množstvo výletov a aktivít, z ktorých som si vyberala tie, ktoré ma najviac zaujali:

• Stanley Park, ktorý sme so spolužiačkami prešli na bicykloch
• Gastown, Robson Street, Canada Place a Queen Elizabeth Park
• English Bay, kde sme sledovali nádherné západy slnka
• Hokejový zápas NHL v Rogers Arene medzi Vancouver Canucks a Ottawa Senators
• Whistler, známe horské stredisko a dejisko zimných olympijských hier v roku 2010
• Seattle, kde som videla ikonický Space Needle a Pike Place Market
• Victoria, hlavné mesto Britskej Kolumbie, kam sme cestovali trajektom
• 10 km bežecké podujatie ulicami Vancouveru, kde som spoznala nových ľudí – tentokrát najmä Filipíncov, ktorí boli neskutočne priateľskí a pozitívne naladení

Myslím si, že práve kombinácia školy, medzinárodného prostredia a množstva zážitkov mimo vyučovania robí takýto pobyt výnimočným

Život v hostiteľskej rodine a stravovanie

Skúsenosť s hostiteľskou rodinou hodnotím veľmi pozitívne a úprimne ju považujem za jednu z najdôležitejších častí celého pobytu. Opäť veľmi oceňujem prístup pani Klárky, ktorá ešte pred odchodom do Kanady riešila so mnou detaily týkajúce sa stravy, intolerancií aj celkových preferencií. Keďže preferujem zdravší spôsob stravovania, bolo pre mňa veľmi dôležité cítiť sa komfortne aj v tomto smere – viacerí spolužiaci mali s hostiteľskými rodinami problém najmä kvôli strave, ale ja som mala zabezpečené raňajky a skutočne kvalitné večere, ktoré boli chutné, pestré a zodpovedali tomu, čo mi vyhovovalo.

Bývala som v rodine, kde žila 92-ročná stará mama, manželský pár a ich syn. Veľmi som ocenila pokojné prostredie, rešpekt a bezproblémové spolunažívanie. Pani domáca bola veľmi milá a trpezlivá, najmä v začiatkoch, keď som ešte mala rešpekt z komunikácie v angličtine – snažila sa hovoriť jednoducho a zrozumiteľne, takže som sa pri komunikácii cítila prirodzene a bez stresu.

Čo by som odkázala tým, ktorí ešte váhajú

Ak niekto nad podobným pobytom ešte váha, tak za mňa je odpoveď jednoznačne – choďte do toho Človek si možno myslí, že ide „len“ študovať angličtinu, ale v skutočnosti si odnesie omnoho viac. Naučí sa fungovať v úplne novom prostredí, spozná ľudí z celého sveta, získa väčšie sebavedomie a hlavne zistí, že zvládne oveľa viac, než si pôvodne myslel.

Ja sama som bola dlhé roky typ človeka, ktorý fungoval hlavne v režime práca – práca – práca a podobné veci stále odkladal na „niekedy“. Dnes úprimne hovorím, že ak niečo ľutujem, tak jedine to, že som sa na takýto pobyt neodhodlala skôr. Zároveň som veľmi rada, že som si vybrala práve Kanadu a neostala len v rámci Európy. Práve tá vzdialenosť, iná mentalita ľudí, úplne odlišné prostredie a každodenné fungovanie mimo komfortnej zóny robia z takéhoto pobytu skutočný životný zážitok.

Vancouver mi dal nielen angličtinu, ale aj množstvo skúseností, nových priateľstiev a úplne iný pohľad na život. A úprimne? Po pár dňoch človek zistí, že ani chybná angličtina nie je problém. Dôležité je nebáť sa hovoriť a dovoliť si tú skúsenosť zažiť. Pre mňa to bolo jedno z najlepších rozhodnutí, aké som mohla urobiť.

Michaela

The post Míša o jazykovém kurzu: Ako mi dva mesiace vo Vancouveri zmenili pohľad na angličtinu appeared first on Czech-us.

Kdo je animátor a co vlastně dělá?

Co má takový animátor vlastně na starosti? Zapomeň na představu někoho, kdo jen bezduše tančí u bazénu. Ve skutečnosti jsi to ty, kdo v resortu udává tempo dne. Tvojí prací je vytvářet atmosféru, bavit hosty, organizovat sportovní turnaje, vést dětské kluby nebo moderovat večerní show. Jsi moderátor, bavič, sportovní kouč a „parťák“ hotelových hostů v jedné osobě.

Tvou „kanceláří“ jsou ty nejkrásnější a často luxusní hotely přímo u moře a ty jako animátor jsi tváří celého resortu. Hosté se na tebe obrací, když se chtějí zapojit do programu, když potřebují poradit, nebo když se prostě jen chtějí pobavit. Tvým hlavním úkolem je zajistit, aby si lidé odváželi z dovolené ty nejlepší zážitky.

Máš na to být animátorem? Checklist osobnosti

Ne každý se pro tuhle práci narodí, ale pokud se v následujících bodech poznáváš, máš nakročeno k tomu, aby se z tebe stal špičkový animátor:

Energie: Máš jí na rozdávání a umíš nakazit okolí dobrou náladou.
Komunikativnost: Nemáš problém oslovit cizího člověka a rozproudit konverzaci (ideálně v angličtině nebo dalším cizím jazyce).
Flexibilita: Když začne pršet nebo se změní plán, nezpanikaříš, ale pohotově vymyslíš alternativu.
Týmový duch: Chápeš, že animace není sólo akce – v týmu se musíš umět vzájemně podpořit.
Zodpovědnost: Víš, že i když je tvoje práce zábava, hotely na tebe spoléhají a dodržování harmonogramu je základ.

Práce animátora není 9-5. Je to životní styl. Budeš pracovat v krásném prostředí, potkáš lidi z celého světa a zlepšíš si cizí jazyky. Na druhou stranu, je to fyzicky i psychicky náročné povolání, které vyžaduje tvé intenzivní nasazení. Pokud ses ale shlédl/a v alespoň třech bodech, gratulujeme – máš pro tuto práci skvěle našlápnuto.

Jak se stát profesionálem: Cesta k vysněnému létu

Mnoho lidí se ptá, jestli musí mít pro tuto práci speciální certifikáty. Pravdou je, že hotely hledají především osobnosti a nadšení. Nicméně, odborná příprava ti dodá jistotu, kterou v začátcích budeš potřebovat.

Pokud hledáš, jak se na tuto práci připravit, doporučujeme zvolit kurz animátora volného času, kde se naučíš základy práce s dětmi i dospělými. Pro ty, kteří chtějí v cestovním ruchu budovat kariéru, je pak ideální kurz animátora cestovního ruchu. Na takovém školení tě naučí, jak pracovat s mikrofonem, jak zvládat konfliktní situace a jak vystavět program, který hosty skutečně zaujme.

Pokud se ale rozhodneš vycestovat s námi přes Czech-us, tahle starost ti úplně odpadá. Spolupracujeme totiž přímo s prověřenými hotelovými sítěmi, které tě do všeho důležitého zaškolí přímo na místě. Nemusíš si tedy hledat žádné externí kurzy dopředu – o tvou přípravu a profesní růst se postaráme v rámci tvého umístění.

Realita: Animátor v zahraničí, plat a benefity

Plat animátora bude pravděpodobně jednou z prvních věcí, na které se nás zeptáš – a to je samozřejmě správně Je důležité si uvědomit, že tvá odměna není jedno konkrétní číslo, ale skládá se z několika částí:

Fixní měsíční plat: Částka, kterou máš garantovanou. Pohybuje se mezi 915 – 1 200 EUR v čistým za měsíc.
Ubytování a strava: V naprosté většině případů máš jako animátor zajištěné ubytování i stravu přímo v resortu, což ti výrazně snižuje životní náklady a zvyšuje tvou reálnou úsporu.
Bonusy: Některé hotely nabízejí provize z prodeje hotelových služeb nebo bonusy za vysokou spokojenost hostů.

Chceš do toho jít?

Nečekej na to, až se ta nejlepší místa v Řecku, Španělsku nebo na Kypru zaplní. Pokud tě láká vyzkoušet si tuhle práci na vlastní kůži, mrkni na naše pracovní programy u moře a registruj se nebo se nám ozvi. Probereme tvoje zkušenosti, jazykové dovednosti a najdeme ti hotel, který ti sedne jako ulitý.

Pokud si chceš nejdřív o práci animátora nebo jiných pracovních pozicích nezávazně promluvit, domluv si 15min hovor s našim expertem , který s tebou probere tvé možnosti a nasměruje tě.

Jsme tu od toho, abychom ti pomohli „odvahu vyrazit“ proměnit v realitu.

The post Vyměň kancelář za pláž: Tvoje cesta k práci animátora začíná tady appeared first on Czech-us.